Prohlížíte archivní kopii stránky s omezenou funkcionalitou. Zpět na iDNES.cz

Hvězda večera

9. listopadu 2009

Život na maloměstě má jednu výhodu: málokdo vás dokáže něčím překvapit. Pokud vás chce například někdo s někým seznámit, udělá to v restauraci U Novotných (oběd), v kavárně na náměstí (odpolední kafe), případně večer v Acapulcu nebo v Esku.

Protože je odpoledne, automaticky směřuju do kavárny. Je nově opravená, na zdi visí obrazy žitných lánů, hlubokých lesů a rozkvetlých luk z okolí našeho maloměsta. Na stolech se v příliš velkých oranžových květináčích krčí plastové sedmikrásky. Docent je vysoký tmavovlasý elegán středního věku. Dívá se na mě se zájmem.

"Ke mně?" opakuju po Alex nevěřícně, "vy se zvete na kafe ke mně?"

Alex se usměje.

"Pan docent by tě rád poznal v tvém přirozeném prostředí..."

"Nemám uklizeno."

"To vůbec nevadí, naopak," ujistí mne docent. "Jde o autentičnost."

"Šlehačku jsem koupila."

Alex otevře kabelku a ukáže mi šlehačku ve spreji. Zdvihnu obočí.

"Říkali jsme si s kolegyní, že budete nejspíš Žena s prázdnou ledničkou..." vysvětluje docent.

"Žena s prázdnou ledničkou?!"

"Jeden z nejběžnějších typů svobodných žen vašeho věku. Vsadím se, že v ledničce máte plechovku sardinek, kečup a možná ještě načatou láhev vína."

Alex se směje. Ví, že docent se víceméně trefil.

* * *

Změť oblečení a časopisů na gauči rozhodne o tom, že kávu servíruji u kuchyňského stolu, na němž leží jenom nezaplacené složenky. Alex s docentem sedí proti sobě. Šlehačka se pomalu roztéká a klesá níž a níž. Vstanu a teatrálně otvírám ledničku: Máte mě! Docent i Alex se baví, ale já se cítím jako prvok pod mikroskopem.

"Víte, hlavní problém je podle mě v tom, že žena po třicítce se mění ze sběračky, což je její přirozená role, na lovce…," říká. "Muži ovšem základní motiv té proměny nechápou. Získají trofej a pokračují dál."

Upřeně mě pozoruje. Přemýšlím, jak uprchnout z prostoru pod laboratorním sklem.

* * *

Po půl hodině se konečně zvednou. Docent se ptá, jestli může "použít mou toaletu". Alex se ke mně ihned vrhne.

"Tak jak se ti líbí?" šeptá mi. "Je chytrej, viď? A vtipnej!"

"A ženatej!" připomenu jí.

Po jejich odchodu znovu otvírám lednici - mám hlad, ale není v ní nic, co by se dalo vzájemně zkombinovat. Usedám k telefonu a hraju si s lampičkou. Myslím na zrzka. Najednou telefon zazvoní.

"Cvakáš vypínačem lampičky, i když netelefonuješ?" říká David.

Jak to ví?!

"Hele, sázka: jestli máš právě teď lampičku rozsvícenou, tak se mnou na tu večeři půjdeš ještě dneska, jo? Svítí, že jo?"

"Jo. Jak to víš?"

"Sem přece policajt, né?"

Najednou mi to docvakne. Pozorně sleduju okna protějšího činžáku. Támhle je! Téměř naproti, o patro výš. Mává na mě. Co tu všechno za poslední dobu viděl?

"Bydlím tu měsíc - a teprve dneska koukám, že jsem si dobře vybral. Tak co bude s tou večeří?"

Hraju si s telefonem a neodpovídám.

"Len pomaly, len pomaly..." připomínám mu Nagyho refrén.

"Tak zítra?"

"Dobře. Zítra."

Vzrušením nemůžu usnout. Kdybych to tak mohla probrat s Alex!

* * *

"Kateřino!" volá na mě starosta, když se ráno snažím nepozorovaně proklouznout chodbou do své kanceláře.

Sluší mi to. Boty mám od Romana, sukni od Kamila, svetřík mi přivezl kdysi jeden elektrikář z rodinné dovolené, na krku mám stříbrný náhrdelník od Mirka - a ve tváři výraz, že mě chlapi nezajímají.

"Vzpomínáš?"

Starosta mi přejede rukou po stehně. Bohužel ano. Na schodech se potkávám s Hankou.

"Mééé, " ozve se mým směrem.

"Búúú," odpovídám a jdu k sobě.

Z okna kanceláře mám výhled na náměstí. Známé figurky mám před sebou jako na jevišti. Pro každou městskou drbnu ráj. Když se trochu vykloním, zahlédnu markýzu Srdce domova: před výlohou stojí Linda, drží se za pravý loket a kouří (se svými pudlími kreacemi byla v kadeřnictví trvale neúspěšná, tak se vnutila tatíčkovi jako moje nástupkyně).

Před obědem se za mnou stavuje na cigáro Petra. Má momentálně depresivní období, což dává najevo černým oblečením a lakem na nehty ve stejné barvě.

"Jdeme dneska do Eska. Přidáš se?"

"Jdu s někým na večeři."

"S kým?"

Pomalu vypouštím obláček kouře.

"S někým."

Usměju se a jdu zpátky do kanclu.

* * *

Volá táta. Prý má pro mě radostnou novinu. Nechce mi říct, o co jde. Prý to může říct jen osobně. Je tajemnej jak hrad v Karpatech. Zkouším to oklikou, ale nic neprozradí.

"Přijď k nám na večeři."

"Nemůžu. Dneska něco mám."

Otáčím hovor jiným směrem, abych předešla dalšímu výslechu.

"Tak o víkendu," loučíme se.

* * *

Odpoledne potkávám mámu. Vůbec mě nevidí! Má nově obarvené vlasy, červenou halenku, kytičkovanou sukni a ležérně rozepnutý kabát. A to je tak pět nad nulou! Moje matka! Zírám. Nemám chuť s ní mluvit, a tak se mineme. Takhle se vlastně míjíme celý život. Většinou zírá ona na mě. Teď jsme si to prohodily. Co se to s ní děje? To je opravdu zamilovaná?

* * *

Ne, tohle taky ne.

Hromada oblečení na zemi povážlivě roste. Nic z toho si nemůžu vzít. Co tyhle modré šaty? Stojím před zrcadlem a prohlížím si ženu v něm.

"Poděkuješ mu za hezký večer a půjdeš domů," nařizuji jí.

Nejistě se na mě podívá.

"Sama!" zdůrazním.

"Len pomaly, len pomaly…" zpívá ta v zrcadle.

"Opakuj po mně: Tak díky za hezký večer a zase někdy."

Ušklíbne se.

"Opakuj po mně, trvám na tom: Díky za hezký večer a zase někdy."

"Díky za hezký večer a zase někdy."

Mobil pípne. Nervózně kontroluju hodiny. Jo, já vím, nestíhám. Čtu zprávu od

Davida: AHOJ. OBÁVÁM SE, ŽE TU PRÁZDNOU ŽIDLI PŘEDE MNOU UŽ ZAČÍNÁM NUDIT. MOŽNÁ SE ZVEDNE A ODEJDE - KAM SI PAK CHCEŠ SEDNOUT?

Představím si Davida v zaplněné restauraci a zpanikařím.

NEMŮŽU PŘIJÍT, píšu.

PŘECE MĚ TU S NIMA NENECHÁŠ SAMOTNÝHO?!

Představuju si, jak všichni pozorují mýho zrzka. Vážně jsem řekla "mýho"? Najednou je ze mě bojovnice. Nechat ho tam samotnýho? Přišli se podívat? Tak to něco uviděj! Rychle se oblékám a obouvám si lodičky. Ještě kabát a opravit rtěnku. Rozloučení s tou v zrcadle a na plac!

* * *

Přede dveřmi restaurace se zhluboka nadechnu. Beru za kliku. Dveře se pomalu otvírají. Aspoň třicet párů očí se najednou otáčí mým směrem. Hned u dveří popíjí kávičku sousedka Nováková. Důchodkyně Šimanová a stará Tůmová dneska mají nóbl večeři. V rohu sedí Linda s Petrou, Romanem a cyklistou. Usmívají se poněkud nepřátelsky. Proč nešli do Eska? Ještě si všímám Málka, ale to už vidím Davida. Dívá se jen na mě.

"Dobrý, fakt dobrý." pronese tiše.

Má košili a motýlka oranžové barvy. Obřadně vstává. Podávám mu ruku a on ji otočí hřbetem nahoru a políbí. Podrží mi židli. Dosednu. Dnes jsme tu za hlavní hvězdy večera. Tak co předvedeme?

Jenže potom si všimnu ještě jednoho páru: od stolu v rohu se na mě culí Alex a docent.

"Vadilo by ti, kdybychom si k nim přisedli?" ptám se Davida.

* * *

David špatně skrývá své zklamání nad tím, že "naši" večeři trávíme přednáškou na téma "iniciace svobodných žen v různých typech sociálních subkultur" - a já obtížně skrývám své zklamání nad tím, že ten příjemně sarkastický sympaťák ze včerejška úplně zmizel a místo něj je tu jakýsi nevýrazný zrzek , který se urputně snaží získat zpět své pozice a neustále mi pod stolem tiskne koleno.

"Takřka ve všech kulturách znamená sňatek a porození dítěte přelom, počátek dospělosti a životní zralosti. Ženy, které touto zkušeností neprojdou, musí tento deficit něčím kompenzovat - například nějakou formou služby pro ostatní, což může přinést určité životní naplnění."

"To znám: Pomáhat a chránit," vůbec poprvé zaboduje zrzek.

Docent si posune lenonky.

"Ona kompenzace může ale být i sebedestrukční - například časté střídání partnerů bez bližšího citového vztahu."

Konečně mi někdo vědecky vysvětlil, proč se ze mě stala obecní coura. David se zvedne.

"Musím se jít podívat, jestli jsem ještě kluk," praví vesele.

Mlha trapnosti nad naším stolem má londýnskou hustotu.

Než se David vrátí, ucítím na koleně opět něčí ruku.

Tentokrát ovšem patří docentovi.

Autor: Lenka Macková, ilustrace Petr Vyoral
  • tisknout
  • sdílet
  • máte tip?

Diskuse

Hvězda večera

tip

Přidávám taky tip. Za svoje poslední dukáty, co mi zbyly. ht...

pár favoritů

Koukám, že přispěvatelů pro 8 kapitolu není mnoho, lituju, že...

počet příspěvků: 35, poslední 01.12.2009 22:29

Rekapitulace příběhu

Svobodná bezdětná třiatřicetiletá prodavačka kuchyní Katka z malého města se posmutněle smiřuje s faktem, že nalézt lásku jí není souzeno. Přesto, či spíše právě proto, že v portfoliu jejích bývalých milenců figuruje většina mužů z městečka.


Do marasmu Katčina života vstupuje doktorandka Alex, díky níž zjistí, že možná ještě není všechno v jejím životě ztraceno. Společně stráví víkend v Paříži, kde Katka - poté, co naznala marnost svého dosavadního života - dospívá k rozhodnutí, že po návratu do rodného městečka už nebude žít jako dřív.


Rodné město ji vítá pokračujícím rozpadem manželství rodičů. Katka velmi šalamounsky splní hloupý slib, který neuváženě dala adolescentovi Heinrichovi, a pak už jí nic nebrání začít nový život.


Katka zlom myslí opravdu vážně - ze Srdce domova se přemisťuje na radnici, kam jí lano hodil sám starosta. Jak jinak, její bývalý milenec... Než Kateřina nastoupí na nové místo, zjistí, že Alex se zamilovala a mýtus, že láska neexistuje, nabývá první vážné trhliny.


Prvním Katčiným úkolem na radnici je vyřešení případu Koza. Rozpaky vyvolávající případ však na scénu přivádí novou postavu, policistu Davida. Bude on tím pravým?


I Katčin otec našel tu "pravou". Dokonce tak, že s ní Kateřině zařídil nevlastní sestřičku.


Poté, co zachrání Heinricha před skokem z věže místní vodárny, rozhodne se Katka zachránit i sebe a nabídne Davidovi a sňatek.


A jak to dopadlo? To už si jistě přečtete sami.

Postavy

Katka – svobodná bezdětná třiatřicetiletá žena z malého města. Po dlouhé řadě zklamání dál hledá lásku.
Její rodiče – už přestávají doufat, že se někdy dočkají vnoučat.
Její šéf – Katčin vedoucí a bývalý milenec.
Linda a Petra – spolužačky ze základní školy, které někdy jsou a jindy se jen vydávají za Katčiny nejlepší kamarádky.
Tomáš zvaný Heinrich – šestnáctiletý místní mladík, touží po Katce. Je dosud panic.
Roman Bláha – Katčin přítel.
Alex - sympatická mladá doktorandka z Prahy dělající výzkum na téma život neprovdaných žen na malém městě.
David - městský policista, který s Katkou vyšteřuje causu Koza

Docent - právě pro něj Alex dělá svůj výzkum. A právě do něj se zamilovala.

Karolína - Kateřinina spolužačka, čeká dítě s jejím otcem
Bývalí milenci – seznam viz úvodní kapitola.