Prohlížíte archivní kopii stránky s omezenou funkcionalitou. Zpět na iDNES.cz

Maloměsto je téma jako zvon - držte se ho!

2. října 2009  15:52

Vážení a milí,

vzhledem ke klesající úrovni příspěvků, kterými nás zahrnujete, rozhodli jsme se v rámci několika dopisů poskytnout Vám pár direktivnějších doporučení, kterými bychom Váš volný pád alespoň zmírnili. Tyto dopisy nebudou příjemné, nebo, nedej bože, lichotivé, ale doufejme, že funkční. Zavřete někam svá ega, která by po přečtení těchto materiálů mohla utrpět velikou újmu. Neberte si naše slova zle a pokuste se z textu vybrat to, o čem myslíte, že by Vám mohlo být prospěšné.

Navázat v blogovém románu není tak jednoduchá věc, jak by se mohlo zdát. Je potřeba se zamyslet, na co všechno by měl příspěvek navázat a co je prioritou. Většina z Vás se zasekne na pohybu s postavami.

Figurky jsou v určité poloze. Kam s nimi teď táhnout dál? Kam je sice důležité, ale důležitější je jak. Tón, ať už jde o poetiku, styl, vedení dialogů, rozvíjení děje, charaktery postav a vše ostatní, udal Michal Viewegh v první kapitole.

Každý, kdo vstupuje do soutěže, by si proto měl pozorně přečíst nejen předcházející vítěznou čtenářskou kapitolu, ale vždy znovu i kapitolu první. Na tento styl je totiž potřeba navázat. Kdo se s tím nedokáže smířit, marní čas.

Pokud je Vám vytýkáno, že Vaše příspěvky postrádají potřebný vtip, ihned se v diskuzích vyrojí řada názorů, že to, co Michal Viewegh ve svém textu označuje za vtipné, Vám vůbec vtipné nepřipadá, že humor vypadá jinak a že Vy byste to celé jistě dokázali napsat vtipněji a lépe. To je sice možné, ale zcela bezpředmětné.

To, co označujeme v textu první kapitoly za humor my, nemusí znamenat totéž pro Vás. To je v pořádku, ani tomu tak nemusíte říkat. Nazývejte to klidně šovinismem, banalitou anebo třeba tygrem ussurijským, ale pokuste se nad tím zamyslet, analyzovat to a hlavně napodobit.

Vaše příspěvky jsou, bohužel, většinou velmi vážné až depresivní.

Přečtěte si tedy znovu text první kapitoly a zamyslete se nad ním, ale také nad jeho strukturou. Co jej dělá takovým jakým je?

Připodobnit se k Vieweghovi není taková potupa, jak tvrdí někteří účastníci chatů nad vzkazy, které úspěšný prozaik adresoval adeptům romanopisecké dráhy. Nacházíme tu bizarní názory: Viewegh je ubohý autor, neboť na rozdíl od skvělých spisovatelů, jako byli Vančura či Čapek, píše nýmand Viewegh věty krátké. (Všimněte si, že ve skutečnosti Michal Viewegh střídá krátké věty s dlouhými souvětími, ale toto téma nemá smysl otevírat.)

Jiní tvrdí, že Viewegh si tenhle projekt vymyslel, aby mohl eliminovat konkurenci. Proto ty nejlepší příspěvky ne a ne a nevybere. Naopak: hodí je exemplárně do koše a autora ještě veřejně podeptá svou ironií. Nuže: tohle je už ryzí paranoia. Chápeme však, že takový názor jejich nositelům nikdo nevezme…

Příběh románu je vyprávěn ich formou, je tedy potřeba nahlížet děj očima Kateřiny Vránové: třiatřicetileté svobodné, bezdětné ženy, která vyrostla na malém městě. Toto prostředí ji do jisté míry formovalo, stejně jako výchova jejích rodičů.

Před začátkem psaní je tedy vhodné zrekapitulovat si, co už o hlavní hrdince víme, což je trochu víc než jen to, že se ráda baví a při té příležitosti se také ráda napije (Na to pozor! Katka není alkoholička, takže by to s tím chardonnay nemusela tolik přehánět. Ten, kdo se budí každé ráno s kocovinou, je alkoholik.)

Důležité je nezapomínat, že věk a charakter hlavní hrdinky nerovná se věku a charakteru autora. Říká se sice, že každý autor vkládá do postavy část sebe sama, ale to ještě neznamená, že z Katky bude schizofrenička jen proto, že blogový román je dílem autorů několika.

Postavy, které spisovatel přivedl v první kapitole, jakož i prostředí českého maloměsta - to všechno je samo o sobě velmi výživné. Pokračování se nemusí pídit po exotických krajích, Paříž byla tak akorát.

Není ani nutné uvádět na scénu záhadné prince na bílém koni, i když bílý kůň má nejčastěji podobu černého bavoráku s černými skly a princ je novým sousedem, neodolatelným cizincem, nejednou též celý život utajovaným bratrem, který je tak dokonale nevlastní, že se s ním Katka může křížit bez obav, že případný potomek bude zatížen recesivními příbuzenskými geny.

České maloměsto s jeho nepříliš vzornými figurami - to je pro prozaika téma jako zvon. Z tohoto podhoubí stvořili vzácné skvosty mistři, jako byl Karel Poláček, ani jinak zprofanovaný Drda není na tomto terénu marný. Četli jste Poláčkovo Okresní město? Který účastník chatu si troufne říct, že je to aušus? Nebo se podívejte, co dokázal postavit Vladimír Páral z Ústí nad Labem, jen o něco většího okresního města, a z jeho fauny. Dá se snad bez uzardění napsat, že Milenci a vrazi nebo Mladý muž a bílá velryba jsou srágory? Samozřejmě, napsat se to dá, ale bude to lež.

Tento dopis si neklade za cíl Vás napadat ani urážet, chce vám naopak pomoci k lepším výkonům. Snad Vás i trochu vyprovokovat. Ukazuje pouze pohled druhé strany, kterou je v tomto případě porota. Takový porotce není ten, kdo to sám musí nutně umět napsat lépe, ale ten, kdo s vidinou románu jako celku musí umět najít a pojmenovat cesty, kterými je potřeba se ubírat. Napsat další příspěvky co nejlépe je Vaším úkolem.

Mnoho zdaru přeje

Porota

  • tisknout
  • sdílet
  • máte tip?

Diskuse

Maloměsto je téma jako zvon - držte se ho!

DISKUZE BEZ DUKÁTŮ

jelikož byl můj předchozí příspěvek zobrazen jako reakce na jiný,...

Všem, kdo to ještě nevzdali

Prosím o poslání odkazů na vaše příspěvky pro V. kapitolu. Jsem...

počet příspěvků: 64, poslední 10.10.2009 21:29

Rekapitulace příběhu

Svobodná bezdětná třiatřicetiletá prodavačka kuchyní Katka z malého města se posmutněle smiřuje s faktem, že nalézt lásku jí není souzeno. Přesto, či spíše právě proto, že v portfoliu jejích bývalých milenců figuruje většina mužů z městečka.


Do marasmu Katčina života vstupuje doktorandka Alex, díky níž zjistí, že možná ještě není všechno v jejím životě ztraceno. Společně stráví víkend v Paříži, kde Katka - poté, co naznala marnost svého dosavadního života - dospívá k rozhodnutí, že po návratu do rodného městečka už nebude žít jako dřív.


Rodné město ji vítá pokračujícím rozpadem manželství rodičů. Katka velmi šalamounsky splní hloupý slib, který neuváženě dala adolescentovi Heinrichovi, a pak už jí nic nebrání začít nový život.


Katka zlom myslí opravdu vážně - ze Srdce domova se přemisťuje na radnici, kam jí lano hodil sám starosta. Jak jinak, její bývalý milenec... Než Kateřina nastoupí na nové místo, zjistí, že Alex se zamilovala a mýtus, že láska neexistuje, nabývá první vážné trhliny.


Prvním Katčiným úkolem na radnici je vyřešení případu Koza. Rozpaky vyvolávající případ však na scénu přivádí novou postavu, policistu Davida. Bude on tím pravým?


I Katčin otec našel tu "pravou". Dokonce tak, že s ní Kateřině zařídil nevlastní sestřičku.


Poté, co zachrání Heinricha před skokem z věže místní vodárny, rozhodne se Katka zachránit i sebe a nabídne Davidovi a sňatek.


A jak to dopadlo? To už si jistě přečtete sami.

Postavy

Katka – svobodná bezdětná třiatřicetiletá žena z malého města. Po dlouhé řadě zklamání dál hledá lásku.
Její rodiče – už přestávají doufat, že se někdy dočkají vnoučat.
Její šéf – Katčin vedoucí a bývalý milenec.
Linda a Petra – spolužačky ze základní školy, které někdy jsou a jindy se jen vydávají za Katčiny nejlepší kamarádky.
Tomáš zvaný Heinrich – šestnáctiletý místní mladík, touží po Katce. Je dosud panic.
Roman Bláha – Katčin přítel.
Alex - sympatická mladá doktorandka z Prahy dělající výzkum na téma život neprovdaných žen na malém městě.
David - městský policista, který s Katkou vyšteřuje causu Koza

Docent - právě pro něj Alex dělá svůj výzkum. A právě do něj se zamilovala.

Karolína - Kateřinina spolužačka, čeká dítě s jejím otcem
Bývalí milenci – seznam viz úvodní kapitola.