Prohlížíte archivní kopii stránky s omezenou funkcionalitou. Zpět na iDNES.cz

Michal Kočí není můj milenec aneb doma je doma...

31. srpna 2009  8:00
Z diskusí kolem románu jsem v šoku, říká Michal Viewegh a vysvětluje proč. Zdůvodňuje také výběr vítěze pro druhou čtenářskou kapitolu. Za nejpříjemnější překvapení ale považuje autory textů, které Katku a dění kolem blogového románu parodují.

Spisovatel Michal Viewegh | foto:  Dan Materna, MF DNES

Nikdy v životě jsem nepožil lysohlávky ani nezkusil holotropní dýchání - a ze stejného důvodu zásadně nečtu internetové ohlasy na nic z toho, co dělám. V zájmu tohoto projektu jsem se však přinutil učinit výjimku a v noci po návratu z dovolené jsem odhodlaně "vstoupil do diskuse". V onom pološíleném světě, kde očividně neplatí běžná logika, fyzikální zákony ani elementární slušnost, jsem sice vydržel sotva dvacet minut, ale i tak jsem se stačil například dočíst, že:

- vítěz předešlého kola je můj milenec;

- moje knihy vycházejí jen proto, že mám v nakladatelství "kamarádíčky";

- celý projekt blogového románu jsem vymyslel já (nevymyslel; vymysleli to v Magnesii a v iDNES.cz a k účasti mě museli přemlouvat), a to pouze proto, že mi docházejí nápady, které se "nenacházejí na chodníku" a které si tu ve velkém nakradu;

- skutečným cílem projektu je má "okupace reklamního prostoru";

- vyhrát mohou jen texty, jejichž autor vyjádří v doprovodném dopise averzi vůči Václavu Klausovi.

A tak dále. Doma je doma.

Nad výše uvedenými "argumenty" jsem se ještě dokázal jakžtakž usmívat (jak říká Václav Klaus), ale lživé tvrzení, že ve svých komentářích pohrdám přispěvateli, mě rozčililo. Poněkud mě také zaskočilo, že podprůměrná kvalita mnoha došlých textů je kupodivu vytýkána… mně. Mrzelo mě i zklamané očekávání těch, kteří v poště každý den marně hledali e-mail ode mě - ano, před začátkem soutěže jsem doufal, že několika autorům nejlepších textů stihnu napsat, ale to jsem netušil, že budu muset za tři dny přečíst několik set stránek textů nejrůznější kvality... Co zamrzelo ještě víc, byla dotčená reakce některých autorů, jejichž texty jsem dílem použil při "montáži" vítězné kapitoly (naivně jsem se domníval, že je to spíše potěší).

Autorů, kteří  pouze manifestují neskonalý odpor k mému psaní i mé osobě, bych se rád zeptal: Proč tedy tu restauraci, kde tak mizerně vaří, vůbec navštěvujete? Proč jednoduše nejdete jinam? Nebylo by to logičtější než setrvávat - a nadávat? Jeden by si totiž mohl myslet, že vás nadávání zajímá víc než jídlo.

O zneuznaných autorech něco vím (pracoval jsem jako nakladatelský redaktor a sedm let učil tvůrčí psaní, ale především jsem zneuznaným autorem bezmála deset let byl), ale přesto ty vzedmuté vášně tak úplně nechápu. Když podobnou hysterii (jejím učebnicovým příkladem je Otevřený dopis Michalu Vieweghovi od slečny blogerky Hermanové) dokáže  vyvolat pouhá literární soutěž, jak reagují na skutečné životní problémy? říkám si. Když u některých lidí vzbudí deset tisíc korun takovou zášť, co by  s nimi udělal milion?

K věci: zpřísněným filtrem v iDNES.cz a kritickým hodnocením redakčního týmu ke mně tentokrát prošlo zhruba třicet textů.

Vítěze jsem vybral v souladu s názorem ostatních porotců; text jsem v duchu pravidel soutěže zkrátil a stylisticky upravil.

Nejmilejším překvapením (a neoficiálním vítězem) pro mne ovšem jsou parodie Paříž, Paříž (Olga Nováková 7020), Ty Tarzan, já Katka (Richard Polame 7022) a parodie Stanislava Wienera, které se nejvíce blíží mým současným pocitům z téhle podivuhodné literární swingers party… :-)

Desatero rad k příští kapitole:

1/ Vypravěčem se definitivně stala Katka (jiné možnosti nebyly v dostatečné míře a kvalitě využity); toto vypravěčské hledisko je tedy nutné respektovat.

2/ Měli bychom se už určitě přenést do Paříže – aspoň na pár stránek. Do Paříže letí  Alex, která už je výraznou postavou příběhu –  zatím o ní ovšem víme příliš málo. Zkuste její "psychologii" prohloubit. Kdo to je? Jakou má minulost, rodinu, názory?

3/ Lesbický vztah Katka – Alex je příliš předvídatelný, snažte se vymyslet něco originálnějšího. Pokud přece jen skončí v jedné posteli, budiž – ale jako nosný motiv je to nejspíš málo.

4/ Neměl by mít starý Krofta pohřeb? A nemohlo by se tam pár nám známých lidí potkat? A nedalo by se  něco zajímavého vytěžit?

5/ Důležitosti nabývají i Katčina matka a otec (ano, je to poněkud promiskuitní rodinka…) – tak je nepřehlížejte!

6/ Neopakujte věci už řečené a – opakuji :-) - nesympatizujte tolik s mladičkými skinheady!

7/ Víme, že nápisy na zdech rozbouřily emoce celého města - zkuste některé z těch jmen více zapojit do Katčina příběhu, dostane tím možná větší přesah. Taky se tu otvírá víc prostoru pro groteskní obraz našeho Kocourkova.

8/ A co "vyhaslé ajznboňácké oči" (tenhle obrat Lukáše Vlasáka se mi líbil) Katčina šéfa? Kam se dívají? Co vidí?

9/ Zmizely nám Petra a Linda, bylo by třeba je vrátit na scénu (aspoň jako vedlejší motiv).

A neobjeví se Mirga?

10/ Slečny a dámy, zlepšete se! Nutně potřebuji ženskou vítězku! ( důvody viz výše :-))

Všechny příspěvky pro tuto kapitolu najdete zde.

Všechny příspěvky pro první čtenářskou kapitolu najdete zde.

Autor: Michal Viewegh
  • tisknout
  • sdílet
  • máte tip?

Diskuse

Michal Kočí není můj milenec aneb doma je doma...

Vaše příspěvky do 2. kapitoly - diskuze

Dobrý den, založil jsem diskuzi na server ukazse kde můžete...

Sou-těž nebo sou-lož ?

Nápad se mi zdá docela dobrý i jsem uvažoval o tom zapojit se....

počet příspěvků: 169, poslední 22.09.2009 13:41

Rekapitulace příběhu

Svobodná bezdětná třiatřicetiletá prodavačka kuchyní Katka z malého města se posmutněle smiřuje s faktem, že nalézt lásku jí není souzeno. Přesto, či spíše právě proto, že v portfoliu jejích bývalých milenců figuruje většina mužů z městečka.


Do marasmu Katčina života vstupuje doktorandka Alex, díky níž zjistí, že možná ještě není všechno v jejím životě ztraceno. Společně stráví víkend v Paříži, kde Katka - poté, co naznala marnost svého dosavadního života - dospívá k rozhodnutí, že po návratu do rodného městečka už nebude žít jako dřív.


Rodné město ji vítá pokračujícím rozpadem manželství rodičů. Katka velmi šalamounsky splní hloupý slib, který neuváženě dala adolescentovi Heinrichovi, a pak už jí nic nebrání začít nový život.


Katka zlom myslí opravdu vážně - ze Srdce domova se přemisťuje na radnici, kam jí lano hodil sám starosta. Jak jinak, její bývalý milenec... Než Kateřina nastoupí na nové místo, zjistí, že Alex se zamilovala a mýtus, že láska neexistuje, nabývá první vážné trhliny.


Prvním Katčiným úkolem na radnici je vyřešení případu Koza. Rozpaky vyvolávající případ však na scénu přivádí novou postavu, policistu Davida. Bude on tím pravým?


I Katčin otec našel tu "pravou". Dokonce tak, že s ní Kateřině zařídil nevlastní sestřičku.


Poté, co zachrání Heinricha před skokem z věže místní vodárny, rozhodne se Katka zachránit i sebe a nabídne Davidovi a sňatek.


A jak to dopadlo? To už si jistě přečtete sami.

Postavy

Katka – svobodná bezdětná třiatřicetiletá žena z malého města. Po dlouhé řadě zklamání dál hledá lásku.
Její rodiče – už přestávají doufat, že se někdy dočkají vnoučat.
Její šéf – Katčin vedoucí a bývalý milenec.
Linda a Petra – spolužačky ze základní školy, které někdy jsou a jindy se jen vydávají za Katčiny nejlepší kamarádky.
Tomáš zvaný Heinrich – šestnáctiletý místní mladík, touží po Katce. Je dosud panic.
Roman Bláha – Katčin přítel.
Alex - sympatická mladá doktorandka z Prahy dělající výzkum na téma život neprovdaných žen na malém městě.
David - městský policista, který s Katkou vyšteřuje causu Koza

Docent - právě pro něj Alex dělá svůj výzkum. A právě do něj se zamilovala.

Karolína - Kateřinina spolužačka, čeká dítě s jejím otcem
Bývalí milenci – seznam viz úvodní kapitola.