Prohlížíte archivní kopii stránky s omezenou funkcionalitou. Zpět na iDNES.cz

O nedopatřeních

8. prosince 2009  16:30
Vážení,

Jen k několika nedopatřením.

Pokud píšu bloggerům či četařům já, vždy se podepíšu jménem. S textem, kde je zmínka o oštěpaři Železném a o porotci, kteří zahazují příspěvky do koše jako olympionik oštěp, nemám nic společného. Napsaly je zbylé dvě členky poroty. Já jakožto Verecký opakuji, že všechny příspěvky čtu od začátku do konce.

Dále však: Maestra Kroupu trápí, že vydávám projekt Srdce domova za světový unikát, ač on se dočetl v listu Metro, že začínající autory si v podobném projektu jaksepatří hýčká S. King. A blogový román byl nedávno dokončen na jednom českém serveru, takže jakýpak světový unikát? "Ha, ha," píše pečlivý glosátor Kroupa. Mám pro něj návrh. Co kdyby si monsieur Kroupa zkusil pár kapitol z projektů, jimiž tu šermuje, taky přečíst. Angličtinu by si mohl nechat přeložit. Pak by ten rozdíl možná trknul i jej.

Víte, ze zvědavosti jsem se v devadesátém roce přihlásil na jedné washingtonské univerzitě na kurs tvůrčího psaní, abych viděl, co to tak obnáší. Vedl ho Arnošt Lustig. Studenti si lekce tvrdě platili. Když myslím tvrdě, mluvím o třech stech dolarech za dvouhodinový seminář. Jakákoliv soukromá konzultace nad tuto stopáž platila se extra, a ještě mnohem dráž. Zkuste si představit, že si účast v blogovém románu platíte vy, a ne Magnesia. Při počtu soutěžících by snad stačila tisícovka. To by jistě mnozí z vás skousli. Nemyslete si, že studenti ve Washingtonu dostávali kdovíjak hlubokou literárněteoretickou péči. Arnošt balil naučení o prozaickém řemesle do svých příběhů z koncentračního tábora. Pro ty, kdo uměli poslouchat, byly semináře mimořádně inspirativní a poučné. Ha ha?

Zato Allen Ginsberg na své hodiny skoro nechodil. Zval si hosty. A ti studenti pitomí byli rádi, že chodí do semináře, kam nechodil jeho vedoucí – velký mág Ginsberg.. Nejsem nikterak velký okultista, věřím však, že i s takovou svým studentům něco dal. Kdyby jen uvědomění, že jsou zatím takhle malí. Ha, ha.

Pokud byl ve třídě autor aspoň trošku zvučného jména, mělo to k mému překvapení ještě minimálně jeden blahodárný efekt: studenti se před pedagogem styděli plácat blbosti. Ano, i ti sebevědomí Američani se zdráhali chválit si své slátaniny. Kdo rád slyší od renomovaného autora na vzdálenost dvou metrů, že je bambula, jehož ambice jsou přehnané? A to se stávalo všem studentům s chorobně vyvinutým sebevědomím.

Vydávat vlastní neumětelství za přednost jde některým jedincům líp než co jiného. Naštěstí se v této roli u naší blogové prózy točí poměrně málo figur. Stejné je to prý u všech blogových projektů.

V našem blogovém románu je vše zadarmo, žádné účastnické poplatky. Vše je také anonymní, pravé jméno zpravidla autor sdělí, až když zjistí, že vyhrál. Za těchto okolností nikomu nehrozí, že bude mít z ostudy kabát. I ti exhibicionisté četaři mají prostoru, co hrdlo ráčí. Za těchto podmínek má ropotající žabinec (termín mého přítele nejvzácnějšího, básníka Ivana Diviše) ideální možnost rozehřát se na takovou provozní teplotu, že z něj padají perly. Jak mi psával básník Diviš: Velevážený soudruhu Kroupo, jmenujete-li se Jáhla, Tarhoňa nebo Kuskus, je to věc Kazaně.

Je to jen šťastná náhoda, že nás svými postřehy zaplavuje četař Kroupa? Já jsem přesvědčen o tom, že je to věc Kazaně a skrývá hlubší smysl. Ha, ha..

LV

  • tisknout
  • sdílet
  • máte tip?

Diskuse

O nedopatřeních

dík

Sleduji pravidelně blogový román a myslím.že nastal čas se taky...

Re: dík

Já se taky přidám. Občas nám z toho bylo na zvracení, ale děkuji...

počet příspěvků: 13, poslední 15.12.2009 21:29

Rekapitulace příběhu

Svobodná bezdětná třiatřicetiletá prodavačka kuchyní Katka z malého města se posmutněle smiřuje s faktem, že nalézt lásku jí není souzeno. Přesto, či spíše právě proto, že v portfoliu jejích bývalých milenců figuruje většina mužů z městečka.


Do marasmu Katčina života vstupuje doktorandka Alex, díky níž zjistí, že možná ještě není všechno v jejím životě ztraceno. Společně stráví víkend v Paříži, kde Katka - poté, co naznala marnost svého dosavadního života - dospívá k rozhodnutí, že po návratu do rodného městečka už nebude žít jako dřív.


Rodné město ji vítá pokračujícím rozpadem manželství rodičů. Katka velmi šalamounsky splní hloupý slib, který neuváženě dala adolescentovi Heinrichovi, a pak už jí nic nebrání začít nový život.


Katka zlom myslí opravdu vážně - ze Srdce domova se přemisťuje na radnici, kam jí lano hodil sám starosta. Jak jinak, její bývalý milenec... Než Kateřina nastoupí na nové místo, zjistí, že Alex se zamilovala a mýtus, že láska neexistuje, nabývá první vážné trhliny.


Prvním Katčiným úkolem na radnici je vyřešení případu Koza. Rozpaky vyvolávající případ však na scénu přivádí novou postavu, policistu Davida. Bude on tím pravým?


I Katčin otec našel tu "pravou". Dokonce tak, že s ní Kateřině zařídil nevlastní sestřičku.


Poté, co zachrání Heinricha před skokem z věže místní vodárny, rozhodne se Katka zachránit i sebe a nabídne Davidovi a sňatek.


A jak to dopadlo? To už si jistě přečtete sami.

Postavy

Katka – svobodná bezdětná třiatřicetiletá žena z malého města. Po dlouhé řadě zklamání dál hledá lásku.
Její rodiče – už přestávají doufat, že se někdy dočkají vnoučat.
Její šéf – Katčin vedoucí a bývalý milenec.
Linda a Petra – spolužačky ze základní školy, které někdy jsou a jindy se jen vydávají za Katčiny nejlepší kamarádky.
Tomáš zvaný Heinrich – šestnáctiletý místní mladík, touží po Katce. Je dosud panic.
Roman Bláha – Katčin přítel.
Alex - sympatická mladá doktorandka z Prahy dělající výzkum na téma život neprovdaných žen na malém městě.
David - městský policista, který s Katkou vyšteřuje causu Koza

Docent - právě pro něj Alex dělá svůj výzkum. A právě do něj se zamilovala.

Karolína - Kateřinina spolužačka, čeká dítě s jejím otcem
Bývalí milenci – seznam viz úvodní kapitola.