Prohlížíte archivní kopii stránky s omezenou funkcionalitou. Zpět na iDNES.cz

Ségra

23. listopadu 2009

"Jaký je vliv společnosti na sociální chování jedince?" ptám se docenta.

"Zásadní. Každý jedinec v sociální společnosti plní principy sociálního soužití. V opačném případě se jedná o asociála. Ale nechci Vás nudit svými přednáškami," říká a rukou mi zajede do rozkroku.

"Nenudíte nás!" škytne Alex.

"Navíc nejsem sociolog, ale antropolog. I když tyto dva obory mají k sobě velmi blízko..."

Velmi blízko má hlavně ruka docenta k ruce Davida. Prudce vstávám, vyčítavě na docenta pohlédnu a zdrhám na toaletu.

*

Poněkolikáté si objednáváme pití. S každým přichodem čísníka Dennyho klesá naše civilizační úroveň o stupeň níž. Kolem půlnoci už vypadáme jako fanoušci Baníku, ale i když jsem opilá, držím se svého předsevzetí – a neflirtuji. Nad ránem nás Denny vyhodí. Zavírá. Denny – tajemný týpek, o kterém snad nikdo neví, jak se doopravdy jmenuje. Neřekl mi to ani v posteli.

Cestou domů se plížíme jako špioni a kvůli Davidovi obcházíme oklikou všechny kamery městské policie. Ani jsem nevěděla, kolik jich tady je.

Doma usnu v křesle, Alex v mé posteli; docent si "ustlal" v předsíni.

*

Trapnost ranního vstávání lze zažít i bez noční soulože. Tentokrát ve třech. Všem je nám špatně. Čtyřlitrová láhev okurek, kafe…

Volá táta. Prý má pro mě dobrou zprávu. Jeho hlas zní nebývale vesele.

*

Říkejte tomu ženský instinkt nebo klidně pesimismus, já ale na dobrý zprávy nevěřím. Dobrý zprávy bývají dobrý jen pro někoho. Dávám si cigaretu a pozoruju dvě siluety uvnitř bytu, v němž teď táta bydlí. Vidím tátův stín, jak krouží po kuchyni; když míjí ženskou postavu u linky, pohladí ji. Ve vlasech, po zádech... Jako malá holka jsem měla ráda stínové divadlo, ale teď si to neužívám. Znáte ten divný pocit v žaludku? Závist. Závidím těm dvěma lehkou bezstarostnost počínajícího vztahu. Energicky zahazuju nedopalek a zvoním.

Otec otevírá dveře.

"Káčo!"

Vypadá spokojeně. Samolibě se usmívá. Podezřívavě si ho prohlížím. Tohle je ta slavná druhá míza?

"Tak pojď dál, rád bych vás představil."

Za jeho zády se objeví Karolína.

Netušila jsem, že je zdravotní sestra. Podává mi ruku.

"Ahoj, Karolíno," říkám chladně.

"Vy se znáte?" podiví se bezelstně táta.

Karolína odvrací oči.

"Chodily jsme spolu na základku, tati."

Táta přešlapuje z nohy na nohu. Měla bych být šťastná, že je můj otec šťastný –ale nejsem.

"Tak pojďme jíst. Oběd je na stole."

Nepohnu se.

"Nemusíš mi říkat ´mami´," zkouší to odlehčit Karolína.

Mlčím.

"Káčo, chcem ti s Karolínou něco říct."

Karolína se dívá do země.

"Budeš mít sestru," oznámí mi táta bez varování.

*

Z některých návštěv máte radost hned nadvakrát. Poprvé, když přijede - a podruhé, když se jí zbavíte. Nechci vypadat nezdvořile, ale čeho je moc, toho je příliš. Takže jsem docela ráda, že docent i s Alex odjeli zpátky do Prahy.

V neděli navečer mám po dlouhé době klid. Zapnu si televizi. Umyju hrnky od kafe. Nakrmím rybičky v akváriu a zaleju kytky na okně. Napůl chcíplý brambořík, vánoční kaktus, který nejspíš ani letos nepokvete a tchýnin jazyk – kytka, nebo spíše rostlina, které se u mě na okně daří nejlíp. Naproti na balkoně uvidím Davida, věší prádlo. Mlčky se pozorujeme.

Mám mu dát ještě druhou šanci? A řekne si o ni vůbec?

Jak to říkal ten Alexin docent? Že se žena po třicítce mění ze sběračky na lovce?

Posílám mu vzduchem polibek, otáčím se a odcházím.

*

Večer, unavená, usínám na složeném letišti v bavlněném pyžámku, které jsem dostala někdy před dvaceti lety pod stromek. Zase sama. Cítím svůj sprchový gel a aviváž z převlečeného povlečení.

Vytáčím telefon na Davida. Nebere to. Dopíjím z ledničky zbytek vína po Pražácích a usnu.

*

Ráno si mě zavolá starosta do kanceláře.

"Nepřemýšlela jste někdy o tom, že byste sloužila lidu? Ve veřejném zájmu? Potřebuji nějakou ženu."

Udělám grimasu kapra na souši.

"Na kandidátku, samozřejmě," pokračuje starosta. "Na naší kandidátce 'Nezávislí pro město' jsou zatím jenom samí chlapi… Abychom byli to........" hledá správné slovo.

"Genderoví?" napovím mu.

"Ano, správně, genderoví," přikývne Mastný. "Bavíme se pochopitelně o volitelném místě - takže byste měla reálné šance na teplé místečko v zastupitelstvu."

Musím si vzít čas na rozmyšlenou, ale docela mě to láká.

Nezávislá jsem koneckonců vždycky byla dost.

*

Večer konečně zavolá David.

,,Co někam zajít jen ve dvou?" navrhuju mu rovnou.

,,Rád, ale kvůli tomu bohužel nevolám... Máme tu asi sebevraha."

,,Linda?!" vyhrknu.

,, Ne, kvůli Lindě bych ti už nevolal. Je to Heinrich - a bůhvíproč chce mluvit jenom s tebou. Mohla bys hned přijet ke starý vodárně?"

*

Stará vodárna je nepoužívaná stavba za městem, která odedávna slouží jako útočiště pro příležitostné milence (z Eska jste tam za deset minut rychlé chůze).

Návrh na její zbourání a zvelebení okolí (zahrnujcící i stavbu dětského hřiště) jsem kdysi měla tu čest smést osobně ze stolu – a to doslova, při jedné ze svých vzrušujících chvilek se starostou (odklad pak zdůvodnil nedostatkem financí).

Je tu dav lidí - jako pokaždé, když u nás ve městě výjimečně něco děje.

Na ochozu vodárenské věže stojí Tomáš, ale naštěstí ještě nepřelezl rezavé zábradlí. Pod vodárnou pobíhá koza starý Cermanový.

David (v uniformě) mě vítá s rozpačitým úsměvem.

"Prý nešťastná láska… Můžeš mi k tomu něco říct?"

Začínám Heinricha nenávidět. Ukážu na kozu.

"Asi holt nebude její typ…"

Usmějeme se na sebe. Spoluobčané nás pozorují. Sbírám síly a dech.

"Tomáši, pojď prosím dolů!" zavolám nahoru co možná smířlivě.

Autor: Lenka Macková, ilustrace Petr Vyoral
  • tisknout
  • sdílet
  • máte tip?

Diskuse

Ségra

Tento mateřský příspěvek ve výši 20 000,-

bude muset stejně nebohá maminka Zlatníková zahrnout jako příjem...

Proč??

V diskuzi pod Vieweghovým komentářem k poslední kapitole jsem...

počet příspěvků: 35, poslední 07.12.2009 09:32

Rekapitulace příběhu

Svobodná bezdětná třiatřicetiletá prodavačka kuchyní Katka z malého města se posmutněle smiřuje s faktem, že nalézt lásku jí není souzeno. Přesto, či spíše právě proto, že v portfoliu jejích bývalých milenců figuruje většina mužů z městečka.


Do marasmu Katčina života vstupuje doktorandka Alex, díky níž zjistí, že možná ještě není všechno v jejím životě ztraceno. Společně stráví víkend v Paříži, kde Katka - poté, co naznala marnost svého dosavadního života - dospívá k rozhodnutí, že po návratu do rodného městečka už nebude žít jako dřív.


Rodné město ji vítá pokračujícím rozpadem manželství rodičů. Katka velmi šalamounsky splní hloupý slib, který neuváženě dala adolescentovi Heinrichovi, a pak už jí nic nebrání začít nový život.


Katka zlom myslí opravdu vážně - ze Srdce domova se přemisťuje na radnici, kam jí lano hodil sám starosta. Jak jinak, její bývalý milenec... Než Kateřina nastoupí na nové místo, zjistí, že Alex se zamilovala a mýtus, že láska neexistuje, nabývá první vážné trhliny.


Prvním Katčiným úkolem na radnici je vyřešení případu Koza. Rozpaky vyvolávající případ však na scénu přivádí novou postavu, policistu Davida. Bude on tím pravým?


I Katčin otec našel tu "pravou". Dokonce tak, že s ní Kateřině zařídil nevlastní sestřičku.


Poté, co zachrání Heinricha před skokem z věže místní vodárny, rozhodne se Katka zachránit i sebe a nabídne Davidovi a sňatek.


A jak to dopadlo? To už si jistě přečtete sami.

Postavy

Katka – svobodná bezdětná třiatřicetiletá žena z malého města. Po dlouhé řadě zklamání dál hledá lásku.
Její rodiče – už přestávají doufat, že se někdy dočkají vnoučat.
Její šéf – Katčin vedoucí a bývalý milenec.
Linda a Petra – spolužačky ze základní školy, které někdy jsou a jindy se jen vydávají za Katčiny nejlepší kamarádky.
Tomáš zvaný Heinrich – šestnáctiletý místní mladík, touží po Katce. Je dosud panic.
Roman Bláha – Katčin přítel.
Alex - sympatická mladá doktorandka z Prahy dělající výzkum na téma život neprovdaných žen na malém městě.
David - městský policista, který s Katkou vyšteřuje causu Koza

Docent - právě pro něj Alex dělá svůj výzkum. A právě do něj se zamilovala.

Karolína - Kateřinina spolužačka, čeká dítě s jejím otcem
Bývalí milenci – seznam viz úvodní kapitola.