Prohlížíte archivní kopii stránky s omezenou funkcionalitou. Zpět na iDNES.cz

Zrcadlo. Vítězná kapitola pro páté kolo

28. září 2009  8:00

Převyprávím Alex celou story s Tomášem.

"Moment!" přeruší mě nevěřícně. "Takže ty sis u šestnáctiletýho skinheada, kterej pomaloval půl města hanlivejma nápisama o tobě, objednala tytéž nápisy o spoluobčanech - a slíbila mu za to lesbický fotky?!"

Zahanbeně přikývnu. Ještě před pár dny jsem byla na svůj odvetný úder rodnému městu docela pyšná, ale když se to takhle stručně shrne, opravdu z toho nevycházím moc dobře. Měla bych se učit věci přesněji pojmenovávat. Měla bych přemýšlet dřív, než jednám.

"S teroristy, s komunisty a se skinheady se nevyjednává," říká rezolutně Alex. "Ten hajzlík tě uboze vydírá. A já nechápu, proč se necháš."

Já vlastně taky ne. Chabě namítám, že sliby se mají plnit. Oči Alex nesouhlasně bloudí v pološeru místnosti. Obě se podíváme do protějšího rohu, do velkého zrcadla s barokním rámem, které mi před pěti lety věnoval právník místní radnice.

"Takže nechceš zůstat tomu potetovanýmu chudáčkovi nic dlužná?" zeptá se mě Alex a potutelně se usměje.

*

V noci mám sen:

Visím za ruce na samotné špici Eiffelovky. Povlávám ve větru a křečovitě se držím železné konstrukce. Klátím nohama ze strany na stranu a vyjeveně zírám na dav pode mnou. I když jsou tak směšně malincí, mají na titěrných krcích obrovské hlavy, takže zřetelně vidím jejich obličeje plné zlosti a výsměchu.

Visím tam nahá.

Zezdola na mě pořvávají, tleskají a povzbuzují. Ať už se prý konečně pustím!

Mirkova dcera mává zlostně mými akty.

Moje matka je zavěšena do lékárníka.

"Mamí!" křičím zoufale, ale jsem moc vysoko a fouká příliš silný vítr.

Táta stojí opodál houfu; vedle něj zdravotní sestřička se svůdným pohledem.

Bláhová má na rukou novorozeně a zvedá ho, abych ho viděla. To dítě mi cosi ječí do tváře.

Nějaký cizí chlápek drží v ruce můj starý růžový mobil a směje se.

Cítím, že už se dlouho neudržím. Ti dole to taky vědí. V poklidu se rozestoupí a udělají mezi sebou místo pro můj předpokládaný dopad.

Prsty se pomalu pouští studeného kovu.

Letím, propadám se.

*

Ráno jdu do práce ještě celá rozhozená. Před Srdcem domova stojí moje Corsa. Ať si s ní Linda klidně jezdí, teď ji nepotřebuju - ale co peče s mým nádražáčkem?

Postávám na rohu ulice a čekám. Linda vyběhne rozčileně z obchodu a odjíždí. Šéf se tváří neutrálně. O Lindě ani slovo. Uvařím kávu. Šéf mi připálí zapalovačem z Paříže. První cigareta. Hrnky s kafem máme postavené na parapetu výlohy.

"Krofta to měl pěkný," říká zamyšleně šéf.

"Nebylo tam moc lidí," poznamenám opatrně.

"Dožil se vcelku vysokýho věku. To už pak moc lidí nemáš."

"Dozvěděla jsem se ale pár novejch věcí."

"Povídej."

"Není například pravda, že Velebil rezignoval. Musím chodit na pohřby častějc."

Míjí nás Mirga. V bílé košili, v ruce nese důležitě futrál s trubkou.

"Bonžúr, madam," zahaleká.

Vyrazí mi to dech.

"Dobrý den," odpovím zmateně.

Podívám se na šéfa.

"Odkud ví, že jsem byla v Paříži?"

"Zeptej se jeho staré. Umí hádat z ruky."

Obejme mě kolem ramen a políbí mě na krk. A ještě jednou. Směje se na celou ulici. Všichni nás vidí.

"Ať nám každej nasprejuje na výlohu, co je mu libo!" volá šéf.

*

Během večera nafotíme dvě desítky fotek. Alex se obětavě plazí po koberci, aby dosáhla optimálního úhlu.

Nakonec vybereme tři. Na první fotce stojím vzpřímená, lehce se usmívám a s přimhouřenýma očima se rty dotýkám vlastního obrazu. Rozkošný polibek. Na druhé fotce jsem mírně skloněná, obě dlaně mám přitisknuté k zrcadlu ve výši hlavy, špička jazyka se lehce dotýká svého zrcadlového protějšku. Třetí snímek mě zachycuje, jak něžně líbám své nahé rameno; vlasy si přidržuju nad hlavou, bradavky prosvítající tenkou blůzkou se zdvojují na chladivém skle.

Alex se povedl malý zázrak: dneska jsem v zrcadle objevila hezkou a vášnivou ženu. Ženu, kterou bych mohla mít ráda. Nemám sice úplně čistý stůl, ale vlastním zbrusu novou Nokii bez jakýchkoli pochybných kontaktů. Mám taky novou kamarádku Alex. Nemám zatím milého, ale jsem připravena naběhat mnoho koleček - tenhle vtip mi Alex vyprávěla v letadle (Kohout honí slepici kolem dvorku a slepice si říká: Holka, vydrž ještě tři kolečka, aby tě neměl za couru.)

*

Nazítří v poledne čeká Tomáš na lavičce u kašny, která je už léta bez vody - v našem městě je takových zanedbaných míst i duší víc. Vstane. Palce má zasunuté za opaskem u kalhot a klátivým krokem se blíží ke mně. Dupe kanadami a naparuje se v nové černé bundě se spoustou kapsiček, cvočků a zipů.

"Hele," ukazuje mi záda.

Obrovský nápis: SFC, security agency.

"Říkej mi seržante," žádá mě napůl vážně.

Zasměju se. Je mi ho už jen líto.

"Máš?" ptá se přímo, bez úsměvu.

"Jo."

Předám mu tři fotky a čekám na jeho reakci. Tomáš na snímky nechápavě civí. Zamračí se.

"Nejsou špatný, ale voba víme, že jsem měl na mysli něco úplně jinýho."

"Chtěls fotky, kde líbám holku?"

"Nedělej si ze mě prdel, Káčo," říká výhružně. "Nebo uvidíš!"

Neřeknu na to nic. Usmívám se.

Se skinheady se nemluví.

*

Nazítří po ránu mi volá starosta a – světe, div se – nabízí mi právě uvolněné místo asistentky.

"Katko, neznám nikoho šikovnějšího."

Uvědomí si ten nechtěný dvojsmysl a překotně pokračuje:

"Nechtěla bys to znova zkusit? V dnešní době to je jistý místo se slušným platem."

"Ve vší počestnosti?"

"Ve vší počestnosti, samozřejmě! Copak si můžu dovolit další skandál? Rozmysli si to a dej mi zítra vědět."

Zpátky na radnici? Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky - ale tahle nabídka je výzva.

Proberu to s Alex.

*

Po obědě na mě mobil chrlí novinky u našich.

ZASE JSEM NACAPAL MAMU S LEKARNIKEM. TATA

Očekávám, že máma zavolá během hodiny. Stane se tak za necelých dvacet minut.

"Káčo, tohle už asi neurovnáme..."

"Ale mami, ber to s nadhledem."

Lékárník a sestřička - to se v jejich věku hodí, myslím si. Ještě doktor a budou to mít komplet.

"Táta se odstěhoval se do tvého pokojíku..."

"Mami, já k vám někdy zajdu. A povečeříme - společně, jo?"

"Přijeď, Káčo."

*

Alex večer přichází s velkou taškou špinavého prádla – a očividně ji zarazí podobná hromada, která po návratu z Paříže ještě pořád leží v rohu mé garsonky. Roztřídím veškeré naše šatstvo na bílé a barevné a dám prát první pračku. Vzpomenu si přitom na Petru s Lindou a taky na písničku Neopouštěj staré známé pro nové… Alex mi asi čte myšlenky.

"Neurazily se ty dvě?"

Stará pračka začne hlučně máchat.

"Možná bysme s nima mohly někam zajít," říkám. "Aspoň nakupovat nebo tak něco."

"Chodíš ráda nakupovat?"

"Ty ty dotazníky nečteš?"

Vím jistě, že tahle otázka tam byla.

"Čtu. A některé čte i docent," přizná mi klidně Alex. "Prý ho to vzrušuje."

Je mi úplně jedno, co vzrušuje nějakého docenta v Praze. Alex si lakuje nehty. Chodí po pokoji a mává rukama. Docent bude nejspíš dost ujetý. Alex kontroluje nehty a uléhá pod deku na gauč.

"Lindě a Petře jsi ten dotazník dala taky?"

Chvíli váhá.

"Ano."

"Oběma?"

Přikývne.

"Mohla bych si aspoň něco přečíst?"

Vím, že řekne ne.

"Ne. Víš, proč ne?" zeptá se Alex. "Protože by to bylo neprofesionální."

"To by mě nenapadlo."

Slyším, jak se tiše směje.

"Protože Linda mě s ním poslala do prdele a Petra mi ho ještě nevrátila."

Začnu se chechtat a Alex se přidá.

Chci ještě jednu odpověď.

"Docentovi jsi dala přečíst i svůj dotazník?"

Příliš dlouhé ticho mě vždycky spolehlivě uspává.

*

V práci se teď nudím víc než jindy. Mám nový mobil bez čísel, takže nemůžu nikomu zavolat. Naštěstí za hodinu zavíráme.

Zrovna stírám podlahu, když před prodejnou zastavuje auto městské policie. Honza a ten jeho kámoš. Takový důležitý zrzek.

"Kde máš Corsu?" ptá se Honza.

"Půjčila jsem ji Lindě."

Podá mi klíče.

"Tak to si vyřiďte mezi sebou. Auto stojí u mostu před parkem. Bylo otevřený a s klíčkama v zapalování. Tady David chodil půl hodiny okolo, ale nikdo nepřišel. Radši jí zavolej."

Kroutím hadr a krčím rameny: ztratila jsem mobil… David vytáhne svůj telefon a ukáže mi displej s Lindiným jménem. No vida. První číslo. Začínám žít.

"Díky."

Jdu pro auto. Když vyjdu z Podzámecké a zatočím k parku, vidím, že u mostu blikají majáčky. Zastavím se za hloučkem zvědavců. V říčce se brodí hasiči.

Můj divný pocit sílí.

Linda pořád nebere telefon.

*

Všechny příspěvky pro tuto kapitolu najdete zde.

Všechny příspěvky pro třetí kapitolu najdete zde.

Všechny příspěvky pro druhou kapitolu najdete zde.

Všechny příspěvky pro první kapitolu najdete zde.

Autor: Mefisto z Vršovic, ilustrace Petr Vyoral
  • tisknout
  • sdílet
  • máte tip?

Diskuse

Zrcadlo. Vítězná kapitola pro páté kolo

5. KAPITOLA JIŽ UZAVŘENA!

Dobrý den, jelikož jsem věnoval spoustu úsilí a času k sepsání...

Re: 5. KAPITOLA JIŽ UZAVŘENA!

Ahojte,bylo to do minulé neděle  . Zkuste se podívat na plán...

počet příspěvků: 97, poslední 09.10.2009 16:55

Rekapitulace příběhu

Svobodná bezdětná třiatřicetiletá prodavačka kuchyní Katka z malého města se posmutněle smiřuje s faktem, že nalézt lásku jí není souzeno. Přesto, či spíše právě proto, že v portfoliu jejích bývalých milenců figuruje většina mužů z městečka.


Do marasmu Katčina života vstupuje doktorandka Alex, díky níž zjistí, že možná ještě není všechno v jejím životě ztraceno. Společně stráví víkend v Paříži, kde Katka - poté, co naznala marnost svého dosavadního života - dospívá k rozhodnutí, že po návratu do rodného městečka už nebude žít jako dřív.


Rodné město ji vítá pokračujícím rozpadem manželství rodičů. Katka velmi šalamounsky splní hloupý slib, který neuváženě dala adolescentovi Heinrichovi, a pak už jí nic nebrání začít nový život.


Katka zlom myslí opravdu vážně - ze Srdce domova se přemisťuje na radnici, kam jí lano hodil sám starosta. Jak jinak, její bývalý milenec... Než Kateřina nastoupí na nové místo, zjistí, že Alex se zamilovala a mýtus, že láska neexistuje, nabývá první vážné trhliny.


Prvním Katčiným úkolem na radnici je vyřešení případu Koza. Rozpaky vyvolávající případ však na scénu přivádí novou postavu, policistu Davida. Bude on tím pravým?


I Katčin otec našel tu "pravou". Dokonce tak, že s ní Kateřině zařídil nevlastní sestřičku.


Poté, co zachrání Heinricha před skokem z věže místní vodárny, rozhodne se Katka zachránit i sebe a nabídne Davidovi a sňatek.


A jak to dopadlo? To už si jistě přečtete sami.

Postavy

Katka – svobodná bezdětná třiatřicetiletá žena z malého města. Po dlouhé řadě zklamání dál hledá lásku.
Její rodiče – už přestávají doufat, že se někdy dočkají vnoučat.
Její šéf – Katčin vedoucí a bývalý milenec.
Linda a Petra – spolužačky ze základní školy, které někdy jsou a jindy se jen vydávají za Katčiny nejlepší kamarádky.
Tomáš zvaný Heinrich – šestnáctiletý místní mladík, touží po Katce. Je dosud panic.
Roman Bláha – Katčin přítel.
Alex - sympatická mladá doktorandka z Prahy dělající výzkum na téma život neprovdaných žen na malém městě.
David - městský policista, který s Katkou vyšteřuje causu Koza

Docent - právě pro něj Alex dělá svůj výzkum. A právě do něj se zamilovala.

Karolína - Kateřinina spolužačka, čeká dítě s jejím otcem
Bývalí milenci – seznam viz úvodní kapitola.