Prohlížíte archivní kopii stránky s omezenou funkcionalitou. Zpět na iDNES.cz

Zvířecí detektivka. Vítězná kapitola pro 6.kolo

26. října 2009  0:01

Tři hodiny ráno. Sjíždím výtahem do přízemí, přes noční košili kabát, v ruce odpadkový koš. Čouhají z něj Alexiny dotazníky, které kolem půlnoci pozvracela - ještě s mým diářem, menstruačním kalendářem a složenkou na havarijní pojištění Corsy. Snažím se nevnímat pach natráveného čevabčiči a pročítám sbírku nápisů na stěně výtahu. Vedle starých výtvorů se objevil nový. "Ta mrcha mi nedala!" No, alespoň mohu být klidná – o mně ten nápis být nemůže.

Venku svítí jediná lampa. K betonové ohrádce s kontejnery její světlo už nedosáhne a do temného kouta, kde teď nejspíš vyruším tlupu hodujících potkanů, se mi vůbec nechce. Navíc mám pocit, že se tam cosi pohnulo. Odhodlaně se blížím, když se mezi kontejnery vrávoravě vztyčí postava.

Nahá postava.

"Blbá koza," mumlá zcela opilý Tomáš.

Jsou dva pod nulou a on má na sobě jen slipy. Má zatracené štěstí, že jsem ho našla včas. Na nic se ho neptám. Sedmé patro. Tomáši, vstávej! Drží se mě kolem krku, klepe se tak, že se třesu s ním. Vpotácíme se do chodby, a než sáhnu po vypínači, chodba se rozsvítí.

"Dobrý večer, slečno Vránová," pozdraví mě stará Nováková.

Vyklepává rohožku (ve tři ráno!) a její oči pod silnými brýlemi se snaží zachytit každičký detail.

Chabě kývnu na pozdrav. Odmítám komukoli cokoli vysvětlovat. Alex naštěstí tvrdě spí. Dotáhnu Tomáše do koupelny a pustím na něj teplou vodu. Je promrzlý, ale mokré teplo rychle účinkuje. Konečně je schopen na mě zaostřit zrak. Zahajuji výslech.

"Co bylo s kozou?"

"Mirga tvrdil, že kozy neplavou. Já, že jo."

Začíná mi to docházet.

"Tak jsme se vsadili o tisícovku. Byli jsme opilí, jinak bych se s cigošem nebavil, ne?"

Rezignovaně přikývnu.

"Prostě jsme ukradli kozu starý Cermanový a vodnesli ji na ten ostrůvek. Měla hodinu, aby to přeplavala… Jenže si to pořád rozmejšlela - a pak už nás předběhli hasiči."

Vzdychnu, najdu svoji teplákovou soupravu, jedny ponožky a starou lyžařskou bundu a všechno to po něm hodím.

"Oblíkni se a vypadni!"

Dotčeně odchází (nejspíš pořád jako panic). Zamknu za ním, svalím se na postel vedle chrápající Alex a snažím se usnout. Za pár hodin musím být svěží a upravená na radnici.

*

Zdá se mi další divoký sen. Mirgova Eržika mě zaklela v kozu. Stará Šimonová mě táhne za provaz na trh. Začíná vyvolávání, kdo dá víc. Podaří se mi jí vytrhnout. Honí mě smečka psů. Úplně cítím jejich mordy plné odkapávajících slin. Zoufale mečím. Cestu mi zahradí Roman, v ruce drží obrovský nůž.

"Tak pojď, pojď, malá."

*

Ráno mě probudí mobil. Máma.

"Káčo, fakt jsi mě zklamala! Doteď jsem tě bránila, když tě někdo pomlouval, ale ty už asi vážně nevíš, s kým bys… Jsi COURA, abys věděla!"

Bez odpovědi hovor ukončím. Mobil podruhé. Petra.

"Nazdárek," hlaholí.

Slyším, jak vedle ní vyprskne smíchy Linda.

"Tak co Tomáš? Jakej byl?"

Zavěsím, klesám do křesla a zapaluji cigaretu. Nic jsem neprovedla. Nikomu neublížila. Vždycky jsem hrála podle zákona o zachování rodiny (jen u mě v garsonce, jen v době, kdy je manželka mimo domov). Trochu respektu, prosím. Trochu úcty.

*

Sedím ve staronové práci. Rozhlížím se po kanceláři a kupodivu jsem docela spokojená. I přesto, že první audienci musím udělit… koze. Nikdo nevěděl, co s ní, a tak ji hasiči prozatím přivázali ke stromu ve dvoře radnice. Hanka Mráčková, sekretářka náměstka, tu v koutě tajně kouří. Připojím se k ní a taky si zapálím. Neprojevuje žádné nadšení. Nemá mě ráda - už od základky. Se svým šéfem, na rozdíl ode mne, ještě nespala. Společně pozorujeme přežvykující kozu.

"Mám prej tu blbou kozu vyslechnout," pronesu naoko vážně.

"Tak to udělej," praví Hanka jízlivě, "Tlumočníka nepotřebuješ..."

"Až tu bude zatoulaná kráva, pozvu si tebe," opáčím.

Naše budoucí vztahy s Hankou se tím jednou provždy vyjasnily.

*

Na policejní stanici se nad obrazovkou počítače hrbí zrzek David. Když mu řeknu, že jsem starostou pověřená, abych vypátrala únosce kozy na ostrůvek, jen protočí panenky.

"Proč by měl starosta pověřovat takovým úkolem prodavačku kuchyní?"

V komiksovém obláčku nad jeho ryšavou palicí se možná vznáší obrázek kozy vylizující pekáč.

"Už tam nepracuju. Nastoupila jsem na radnici jako starostova asistentka."

Nekomentuje to, ale dobře ví, proč byla má předchůdkyně propuštěna.

"Fajn, brnknu tam. Posaďte se zatím."

Popadne starý telefon a vytočí číslo. Slyším vyzváněcí tón. Dvakrát. Třikrát.

"Nikdo to nevezme," řeknu potichu. "Starosta je dneska na kraji a sekretářka..."

Položí sluchátko a chvíli si mě prohlíží.

"Dáte si kafe?"

*

"Doufali jsme, že to s tou kozou zametem pod koberec," přizná, zatímco usrkává ze svého upatlaného hrníčku. "Jenže tam bylo takovejch diváků... Co furt čucháte k tomu kafi?"

"Plavou v něm mastný kola."

"Kolega si v rychlovarce vaří instantní polívky," omluvně se usměje.

Má hezké bílé zuby.

"Kolik vás tu vlastně slouží?" ptám se a rozhlédnu se po kancelář: věšák, tři stoly, pár židlí, plechové skříňky, dva počítače s blikajícími obrazovkami, na podlaze omšelé linoleum, na zažloutlých stěnách poličky s vyprahlými kytkami, rádio potichu vyhrávající Another Day In Paradise. Tohle místo má do ráje daleko.

"Čtyři. Já s Honzou a Pavel s Lukášem. Jména jak z biblický vochranky, co?"

Přikývnu.

"Lukáše znám, chodil s náma na základku."

"No a Pavel většinou hlídá právě u školy. Určitě jste ho zahlídla."

"Jo, zahlídla."

Tenhle policajtík má asi metr padesát, a to si určitě nechal podrazit podrážky. Přesto je menší než polovina dětí, jejichž bezpečné přecházení s nasazením vlastního života zajišťuje.

"Zabiják, co?" zazubí se David.

"No to teda," rozesměju se. "Myslela jsem, že máte nějaký minimální požadavky, na tělesnou vejšku a tak..."

"To mají normální policajti, my měšťáci na to až zas tak nehledíme."

Prohlížím si omšelou služebnu.

"Ministerstvo vymyslelo supr akci na zvelebení policejních stanic. Projekt 5000. Těchhle prostor se to ale nedotklo, protože je máme pronajatý."

"Škoda."

"Ani ne. Kámoš v takovym renovovanym kanclu maká. Rychlý kompy, elcédéčka, nový podlahy i nábytek, vymalovaný stěny. Jenže když tou potěmkinovkou projdete do dalších místností, kam už má veřejnost vstup zakázán, najdete tam to samý, co tady. Ale nám tu aspoň nevotravujou žádný VIP návštěvy."

Zatvářím se důležitě a naoko uraženě.

"Osobní asistentky velkejch zvířat, soukromý vočka a zvířecí detektivy," zašklebí se na mě, "samozřejmě vítáme s otevřenou náručí..."

Vypadá trochu jako ten hlavní zrzoun z Kriminálky Miami. Řeknu mu to. Rošťácky se usměje, vytáhne z kapsy černé sluneční brýle a nasadí si je na nos. Odkašle si.

"Myslím," pronese hlubokým hlasem, chytí nožičku brýlí mezi ukazováček a palec a začne si je pomalu sundavat (přičemž mhouří oči a zatíná zuby), "že jsme našli našeho muže."

Zatleskám mu. Policista se ukloní, sklapne brýle a zastrčí je zpátky.

"Tady většinou řešíme jen vloupání."

Najednou se zaposlouchá do rádia, popojde k němu a zesílí ho.

"Simply Red," řekne, "moje oblíbená kapela, pochopitelně."

Ví, že mě baví. Zase písničku ztlumí.

"Často někoho chytíme při činu, trochu ho zmáčknem a von ze sebe vysype dalších pět vloupaček."

"A jste spíš ten hodnej, nebo spíš ten zlej?"

"Ten hodnej. Fyzický násilí zásadně nepoužívám. Maximálně párkrát přetáhnu kluka nebo babku tonfou přes záda, když se nechtěj v autobuse legitimovat revizorovi."

Je fakt milej.

*

"Nezapomínejme ale," řekne rádoby úřednickým hlasem, "že jste sem byla vyslána ve velkém případu Kozího muže."

"Nebo Kozí ženy."

"Ta koza váží aspoň šedesát kilo. Pokud ji někdo na ostrůvek dotáhl na zádech, byl to spíš chlap."

"Když naši stavěli chalupu, nosila jsem padesátikilový pytle s cementem, a to jsem holka."

"Fajn. Takže hledáme Kozího muže, Kozí ženu nebo Kozí holku. Seznam podezřelých se nám povážlivě rozšiřuje. Zajímá nás kdokoli, kdo se v okolí zabývá kozama."

"Noční klub Amanda?" navrhuju odvážně.

"Nebo půjčovna DVD? Teď bychom se měli domluvit na společném postupu."

"Ráda bych brala otisky prstů. Jsem taky schopná vyslechnout svědky. Umím totiž dobře cvakat lampičkou. Mám ji doma u telefonu. Při delších hovorech si s ní hraju."

Zrzoun naoko pohoršeně zvedne obočí.

"Jednou jsem během telefonátu bezděčně vyšroubovala žárovku, strčila prst do objímky a pomalu jím projížděla závity až... až..."

Jak se říká tomu ťuplíku na dně, kterým objímka končí?

"Až na vrchol?" pomůže mi s nevinným výrazem v očích David.

"Jo, na vrchol... A prstík průzkumník dostal pecku. Taky by mě docela bralo prozkoumat okolí činu a odlít otisky pneumatik na břehu řeky. Ale vidím tu jeden problém."

"Jakej?" zajímá ho.

Zvoní mi mobil, típnu to.

"Obávám se, že jsem rovněž příliš hodná. Určitě jste o mně už slyšel."

Policista se zamyslí.

"To nevadí, to pachatele splete," rozhodne.

*

Další hodinu vymýšlíme teorie, kdo a proč kozu na ostrůvek dotáhl. Naše vysvětlení jsou čím dál nereálnější, ale dobře se bavíme. Přeju si, aby se zbytek biblické ochranky dnes už nevrátil. David je sympaťák. Hlavou mi bleskne otázečka, jestli je zrzavej i tam dole, ale hned se okřiknu. Pijeme druhé kafe- asi aby nevypadalo divně, že s ním sedím tak dlouho. Policista najednou zmlkne. Dívá se na mě a o něčem přemítá. Nakonec řekne:

"Právě jsem se rozhod. Nevím, jestli dobře, protože vás moc neznám."

Začne mě šimrat v žaludku. Jako bych měla trému. Včera jsem se kvůli podobnému šimrání smála Alex. Polknu.

"Ale něco už se k vám doneslo, nebo ne?"

"Něco jo, ale snažím se myslet samostatně. Co byste řekla tomu, kdyby vás jeden nedávno rozvedený, nepříliš úspěšný a notabene zrzavý městský policista pozval na večeři?"

Motýlci v podbřišku. Takhle to začíná – jenže bohužel znám nejen začátky, ale i ty konce. Chci to znovu zažít? Měla bych mít rozum a dodržet, co jsem si slíbila.

"A co kdyby dodal, že by ho mrzelo, kdybyste si to vysvětlovala jinak než jako pozvání na večeři? Což na druhou stranu neznamená, že chce, aby zůstalo jen u té véči. Ale zároveň se nechce do ničeho hrnout po hlavě."

Najednou se zarazí, svraští čelo, jako by poslouchal, jestli někdo neklepe na dveře.

"Bylo by dobré mít na paměti klíčové slovo - platné nejen pro ten večer, ale všeobecně."

Nechápu. Ukazováčkem naznačí, ať chvilku počkám, zvedne se ze židle a dojde k rádiu, které znovu zesílí. Ozve se Peter Nagy.

"Strážia nás tu kamery, tu nik nikomu neverí," zpívá a David vztyčeným ukazováčkem naznačuje, že za chvíli to přijde - a taky že ano: "Len pomaly, len pomaly... pomaly," dozpívá Nagy refrén.

Napadne mě, že tohle možná bude vleklý případ.

*

Sotva se rozloučím, nová Nokie v mé kabelce znovu vyzvání. Je to Alex. Má změněný hlas, takže docent musí stát či sedět vedle ní.

"Máš chvilku? Ráda bych ti někoho představila," říká obřadně.

Autor: Jan P.Martínek, ilustrace Petr Vyoral
  • tisknout
  • sdílet
  • máte tip?

Diskuse

Zvířecí detektivka. Vítězná kapitola pro 6.kolo

menstruační kalendář???????

to ještě někdo starší patnácti let používá?

Poprve

Dnes jsem si koupila do skoly na prednasky vodu Magnesia; musim...

počet příspěvků: 56, poslední 10.11.2009 15:19

Rekapitulace příběhu

Svobodná bezdětná třiatřicetiletá prodavačka kuchyní Katka z malého města se posmutněle smiřuje s faktem, že nalézt lásku jí není souzeno. Přesto, či spíše právě proto, že v portfoliu jejích bývalých milenců figuruje většina mužů z městečka.


Do marasmu Katčina života vstupuje doktorandka Alex, díky níž zjistí, že možná ještě není všechno v jejím životě ztraceno. Společně stráví víkend v Paříži, kde Katka - poté, co naznala marnost svého dosavadního života - dospívá k rozhodnutí, že po návratu do rodného městečka už nebude žít jako dřív.


Rodné město ji vítá pokračujícím rozpadem manželství rodičů. Katka velmi šalamounsky splní hloupý slib, který neuváženě dala adolescentovi Heinrichovi, a pak už jí nic nebrání začít nový život.


Katka zlom myslí opravdu vážně - ze Srdce domova se přemisťuje na radnici, kam jí lano hodil sám starosta. Jak jinak, její bývalý milenec... Než Kateřina nastoupí na nové místo, zjistí, že Alex se zamilovala a mýtus, že láska neexistuje, nabývá první vážné trhliny.


Prvním Katčiným úkolem na radnici je vyřešení případu Koza. Rozpaky vyvolávající případ však na scénu přivádí novou postavu, policistu Davida. Bude on tím pravým?


I Katčin otec našel tu "pravou". Dokonce tak, že s ní Kateřině zařídil nevlastní sestřičku.


Poté, co zachrání Heinricha před skokem z věže místní vodárny, rozhodne se Katka zachránit i sebe a nabídne Davidovi a sňatek.


A jak to dopadlo? To už si jistě přečtete sami.

Postavy

Katka – svobodná bezdětná třiatřicetiletá žena z malého města. Po dlouhé řadě zklamání dál hledá lásku.
Její rodiče – už přestávají doufat, že se někdy dočkají vnoučat.
Její šéf – Katčin vedoucí a bývalý milenec.
Linda a Petra – spolužačky ze základní školy, které někdy jsou a jindy se jen vydávají za Katčiny nejlepší kamarádky.
Tomáš zvaný Heinrich – šestnáctiletý místní mladík, touží po Katce. Je dosud panic.
Roman Bláha – Katčin přítel.
Alex - sympatická mladá doktorandka z Prahy dělající výzkum na téma život neprovdaných žen na malém městě.
David - městský policista, který s Katkou vyšteřuje causu Koza

Docent - právě pro něj Alex dělá svůj výzkum. A právě do něj se zamilovala.

Karolína - Kateřinina spolužačka, čeká dítě s jejím otcem
Bývalí milenci – seznam viz úvodní kapitola.