Kaspické moře ukrývá velké zásoby nerostných surovin, zejména ropy a zemního plynu. Ačkoli země obklopující Kaspik (Rusko, Ázerbajdžán, Írán, Turkmenistán, Kazachstán) uzavřely smlouvy, existují i sporná území a všemi uznaná mapa neexistuje.

Přestože z Brna do Baku je to vzdušnou čarou 2774 kilometrů, spory o Kaspik se dotýkají i Česka. Evropské země jsou závislé na dodávkách ruského zemního plynu a v českém případě kryjí Rusové téměř 80 % domácí spotřeby. Stále přitom sílí hlasy, že Rusko používá zdroje jako nástroj politické kontroly.

Význam porcování Kaspiku pro Evropu spočívá zejména v tom, že by pod dnem mohl vést transkaspický plynovod, který by Evropě poskytl přímý přístup k zásobám zemního plynu ve střední Asii, především v Turkmenistánu. A to poprvé bez kontroly Ruska.

The Economist napsal, že o stavbu plynovodu usilují především Američané, kteří dlouhodobě kritizují energetickou závislost Evropy na Rusku. Poněvadž cesta k turkmenskému plynu přes Írán je pravděpodobně neprůchodná, nezbývá, než stavět pod mořem. Zahájení prací ovšem brání nevyřešené územní nároky.

Sami Rusové se snaží přístupu západních zemí k středoasijskému plynu zabránit. Rusko nedávno ohlásilo, že koupilo všechen plyn, který Turkmenistán vyprodukuje během dalších 25 let, a zaplatilo za to dvojnásobek dosavadní ceny.