Profil nového předsedy KDU-ČSL Miroslava Kalouska

Předseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Miroslav Kalousek (KDU-ČSL) dokázal sesadit z pozice šéfa strany svého dlouholetého soka, ministra zahraničí Cyrila Svobodu. O Kalouskovi se mluví jako o mimořádně schopném muži, jehož ale provází špatná pověst z dob jeho působení ve funkci náměstka ministra obrany. Podle tisku ho za svého nástupce považoval i bývalý lidovecký předseda Josef Lux. 

Mezi Kalouskem a Svobodou panuje rivalita. Jejich spor kvůli sestavování stínové vlády čtyřkoalice téměř dospěl k soudu, před rokem zase Kalousek vyzval Svobodu, aby kvůli neúspěchu KDU-ČSL v senátních volbách rezignoval na funkci předsedy. 

Oba mají i trochu odlišný pohled na politiku. Zatímco Svoboda se přiklání spíše k ČSSD a prioritou pro něj je nyní zahraniční politika se zaměřením na Evropskou unii, Kalousek se více zaměřuje na tradiční lidovecká témata, jako jsou venkov, rodina a zemědělství. K tomu se tento ekonomický pragmatik netají pravicovým zaměřením a úzkými vazbami na ODS. 

Kalousek, který již před sjezdem KDU-ČSL tvrdil, že nechce být ministrem, ale předsedou politické strany, v posledních dvou letech v nejužším vedení strany sice nebyl, přesto měl v KDU-ČSL významnou pozici. Právě on byl hlavním lidoveckým vyjednavačem při tvoření reformy veřejných financí. 

V čele rozpočtového výboru stanul loni v červenci. Ve sněmovně se zabývá především otázkami hospodářské politiky státu a veřejných rozpočtů. Při letošním sestavování rozpočtu na příští rok uvedl, že považuje rozpočet za projev politické vůle změnit trendy veřejných rozpočtů. Domnívá se, že jeho neschválení by stát poškodilo. 

Kalousek je považován za lidoveckého ekonomického experta. Zkušenosti načerpal i jako ekonomický náměstek na ministerstvu obrany. Roky, které na ministerstvu strávil, se staly předmětem sporů. Jeho jmenování do funkce stínového ministra průmyslu a obchodu čtyřkoalice v roce 2001 se například stalo důvodem rezignace Cyrila Svobody na funkci lídra čtyřkoalice a Hany Marvanové na místo ve čtyřkoaliční politické radě. 

Svoboda odmítl tehdejšího místopředsedu lidovců Kalouska ve vládě akceptovat s odůvodněním, že k němu nemá plnou důvěru. V médiích se toto zpochybnění dávalo právě do souvislosti s Kalouskovým působením na ministerstvu obrany. Kalousek nakonec v dubnu 2001 rezignoval nejen na své členství ve stínové vládě, ale i na funkci místopředsedy strany a členství v politické radě čtyřkoalice. Dokonce podal na Svobodu žalobu na ochranu osobnosti, nakonec se ale spokojil s omluvou. 

Kalousek byl v souvislosti se svým pětiletým působením na ministerstvu obrany nejednou kritizován. Již v roce 1997 volal tehdejší předseda vládní ODA Michael Žantovský po jeho odvolání z funkce náměstka kvůli nejasnostem provázejícím zakázku na štábní informační systém, zamýšlený prodej tanků T-72 do Alžírska a výměnu stíhacích letounů MiG-29 za polské vrtulníky. Vyšetřování těchto kauz a dalších stížností ale pochybení neprokázalo. 

Poslanci ODS v tisku několikrát naznačovali, že Kalousek je strůjcem nepřehledného hospodaření armády, které otevírá možnosti korupce. Vždy se mu však dostalo podpory vedení KDU-ČSL. Pevnou pozici měl i na ministerstvu, kde zažil tři lidovecké ministry. V lednu 1998 se Kalousek funkce náměstka vzdal kvůli novému ministru obrany Michalu Lobkowiczovi (ODS, poté Unie svobody), kterého by podle svých slov nemohl respektovat. 

Miroslav Kalousek se narodil 17. prosince 1960 v Táboře. Vysokou školu chemickotechnologickou absolvoval v roce 1984 a v témže roce se také stal členem Československé strany lidové, předchůdkyně KDU-ČSL. Až do roku 1990 pracoval v podniku Mitas Praha. Státním úředníkem se stal v únoru 1990, kdy nastoupil do odborného útvaru místopředsedy vlády ČR. Funkci ekonomického náměstka ministra obrany vykonával od ledna 1993 do ledna 1998.

Poslancem se stal v červnu 1998, pozornost na sebe upoutal i jako předseda komise pro vyšetření prodeje IPB, tím se stal v létě 2000. Místopředsedou KDU-ČSL byl od května 1999 do dubna 2001. 

Je ženatý, má dvě děti.