MIME-Version: 1.0 Content-Type: multipart/related; boundary="----=_NextPart_01CD1251.ECA0E230" Tento dokument je webová stránka tvořená jedním souborem, rovněž nazývaná soubor webového archivu. Zobrazí-li se tato zpráva, znamená to, že prohlížeč nebo editor nepodporuje soubory webových archivů. Stáhněte si prohlížeč, který podporuje webový archiv, například aplikaci Windows® Internet Explorer®. ------=_NextPart_01CD1251.ECA0E230 Content-Location: file:///C:/AE09C636/Nejvyssi_soud_29_Odo_894_2006.htm Content-Transfer-Encoding: quoted-printable Content-Type: text/html; charset="us-ascii"
Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu
České republiky sp.zn. 29 Odo 894/2006 ze dne=
23.5.2007:
Právní
věta:
Ačkoli obchodní zákoník v ustanoven&iacut=
e;
§ 115 odst. 3 výslovně předepisuje
úřední ověření podpisů na smlouv=
283;
o převodu obchodního podílu, výslovnou úpr=
avu
toho, zda musí být ověřen i podpis zmocnitele na
plné moci udělené k uzavření smlouvy o
převodu obchodního podílu neobsahuje. (Neobsahuje
ostatně ani výslovnou úpravu toho, že takovou plnou=
moc
lze udělit – to však za situace, kdy udělení
takové plné moci nevylučuje, lze dovodit z obecné
úpravy zmocnění v ustanovení § 31 obč. zák.)
Závěru o tom, zda musí být podpisy na takov&eacut=
e;
plné moci úředně ověřeny je proto
nezbytné se dobrat výkladem úpravy smlouvy o přev=
odu
obchodního podílu v obchodním zákoníku, =
a to
zejména výkladem teleologickým a logickým. Jak
správně dovodil odvolací soud, je účelem
požadavku úředního ověření
podpisů na smlouvě o převodu obchodního podílu
zvýšení právní jistoty nabyvatele
obchodního podílu, společnosti ale i třetích
osob o tom, že smlouvu uzavírá osoba, která je (p=
odle
společenské smlouvy či právní skutečnos=
ti
kterou došlo ke změně společníka a podle
zápisu v obchodním rejstříku) majitelem
obchodního podílu. Tomuto účelu pak nepochybn=
3;
odpovídá, aby byly úředně ověřeny
nejen podpisy zmocněnců na smlouvě o převodu
obchodního podílu ale i podpis na plné moci k uzav"=
5;ení
takové smlouvy. Jen takový postup totiž může
zajistit účel sledovaný právní úpra=
vou,
neboť zajišťuje, že plnou moc podepsal
společník, který obchodní podíl
převádí. Nebylo by ostatně logické,
požadovat, aby zmocněnec nechal ověřit svůj podpis=
na
smlouvě o převodu obchodního podílu a tím
postavil najisto, že je skutečně osobou, které
svědčí udělená plná moc, aniž by b=
ylo
najisto postaveno, že osoba, která plnou moc podepsala, je osob=
ou
oprávněnou takovou plnou moc udělit. V tom směru jsou
závěry odvolacího soudu správné.
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v
senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka
Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokov&eacut=
e;
v právní věci návrhu V. G. s. r. o. na
povolení zápisu změn do obchodního
rejstříku, za účasti 1) S. K., rozené A., 2)=
P.
M., 3) S. V., 4) J. J., a 5) Ing. J. W., vedené u Městské=
;ho
soudu v Praze pod sp. zn. =
Rg.
C 72816, o dovolání S. V. a P. M., zastoupených JUDr. P
Č., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Pr=
aze
ze dne 10. října 2005, č. j. 7=
Cmo 249/2005-89, takto:
I. Dovolání proti výroku, kterým odvolací
soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu
týkajícím se zápisu dovola=
telů
do obchodního rejstříku se zamítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání
odmítá.
III. Žádný z účastníků nem&aacut=
e;
právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným usnesením změnil odvolací soud
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2005,
č. j. F 111215/2004 F 128210/2004 F 70/200=
5 / Rg. C 72816-68, ohledně zápisu změny
obchodní firmy a předmětu podnikání do
obchodního rejstříku tak, že povolil výmaz
obchodní firmy J. B., spol. s r. o. a zápis obchodní f=
irmy
V. G. s. r. o. a zápis předmětu podnikání
– reklamní činnost a marketing –
zprostředkování obchodu – velkoobchod. Ohledně
zápisu změny sídla, jednatelů,
společníků a výše jejich vkladů
zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně
potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech
řízení (výrok II.).
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl,
že obchodní zákoník odlišuje dva
základní způsoby změny společenské smlo=
uvy.
Prvním je dohoda všech společníků podle §=
141
odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „ob=
ch.
zák.“). Dohoda musí mít formu
notářského zápisu a plně tak na ni
dopadají ustanovení § 57 a § 63 obch. zák.,
tedy, že podpis společníka na plné moci
zmocňující jinou osobu k jeho zastupování
při uzavírání dohody o změně
společenské smlouvy, musí být úředn=
283;
ověřen. Podle § 63 obch. zák. jde o právn&iacu=
te;
úkon, kterým se mění společenská smlo=
uva
o založení společnosti s ručením omezený=
;m,
tedy právní úkon týkající se
změny společnosti. Možná aplikace ustanovení
§ 63 obch. zák. je zjevná i z toho, že změna
společenské smlouvy má formu notářské=
ho
zápisu, tedy změna je obsahem notářského
zápisu o úkonu (§ 63 a násl<=
/span>.
notářského řádu). Druhým
základním způsobem, kterým lze měnit
společenskou smlouvu, je rozhodnutí valné hromady
společnosti s ručením omezeným, coby jejího
nejvyššího orgánu. Pravomoc tohoto orgánu,
jakož i způsob jeho rozhodnutí, je určena záko=
nem,
včetně rozhodování o změně
společenské smlouvy. Pro rozhodnutí o změně
společenské smlouvy je předepsána kvalifikovan&aacu=
te;
většina společníků a o rozhodnutí mus&iac=
ute;
být pořízen notářský zápis.
Tím je notářský zápis podle § 80a a <=
span
class=3DSpellE>násl. notářského
řádu. Je tedy zjevné, že zákon obsahuje pom&=
#283;rně
komplexní úpravu obou postupů vedoucích ke
změně společenské smlouvy. Rozhodování
valné hromady není samo osobě právním
úkonem a potud se na ně nevztahuje ustanovení § 63
obch. zák. Rozhodnutím valné hromady o změně
společenské smlouvy se mění společenská
smlouva. Tomu nasvědčuje i speciální určen&iac=
ute;
zákona, že o rozhodnutí valné hromady se sepisuje
notářský zápis (§ 127 odst. 4 obch. zá=
;k.),
zatímco podle § 63 obch. zák. musí mít
právní úkon o změně společenské
smlouvy formu notářského zápisu tam, kde to
zákon stanoví (§ 57 odst. 1 obch. zák. to
stanoví pro uzavření společenské smlouvy
společnosti s ručením omezeným). Navíc
ohledně zastupování na valné hromadě
společnosti obsahuje obchodní zákoník
speciální úpravu v § 126, jež určuje
nutnost písemné plné moci, ale úředně
ověřený podpis na ní nevyžaduje. Pakliže
povinnost úředního ověření neurčuje
ani společenská smlouva, nemusí být podpis zmocni=
tele
na plné moci úředně ověřen.
V dané věci tedy odvolací soud dospěl k
závěru, že rozhodnutí valné hromady spole=
69;nosti,
konané dne 13. září 2004, jíž se jako
zástupce společnic S. A., J. J. a Ing. J. W. zúčast=
nil
a na ní za ně rozhodoval JUDr. P. Č. na základě
plné moci udělené mu dne 3. září 2004,
lze považovat za platné. Podpisy zmocnitelek na
předmětné plné moci nebyly úředně
ověřeny, společenská smlouva však tuto povinnost
neukládá. Rozhodnutím valné hromady tak doš=
;lo
ke změně společenské smlouvy o změně
obchodní firmy a předmětu podnikání.
Navrhovatelka doložila podnikatelská oprávněn&iacut=
e;
na nové činnosti předmětu podnikání, k
zápisu navržená obchodní firma není
zaměnitelná a jinak odpovídá zákonu. Proto
odvolací soud v tomto rozsahu usnesení soudu prvního
stupně změnil.
Dále odvolací soud konstatoval, že v ustanovení
§ 40 odst. 1 občanského zákoníku (dále
též jen „obč.
zák.“) se určuje, že nebyl-li právní
úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zák=
on,
je neplatný. Požaduje-li zákon úředně
ověřené podpisy účastníků
právního úkonu na listině
„představující tento úkon“, pak jde o
kvalifikovanou formu písemného právního
úkonu. Požaduje-li ustanovení § 115 odst. 3 obch.
zák., aby měla smlouva o převodu obchodního
podílu písemnou formu a podpisy byly úředně
ověřeny, musí být písemně ověř=
;en
podpis zmocněnce na smlouvě i podpis zmocnitele na plné mo=
ci.
To plyne z požadavku zákona na úřední
ověření podpisu na smlouvě, jehož úč=
elem
je v co největší míře zaručit autenticitu
podpisu příslušné osoby na smlouvě. Kromě
toho plyne požadavek úředně ověřeného
podpisu na plné moci k zastupování při
uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu=
i z
ustanovení § 63 obch. zák., neboť v důsledku
smlouvy o převodu obchodního podílu dochází=
; ke
změně společenské smlouvy.
V projednávané věci nebyly na plných mocích
připojených ke smlouvám o převodech obchodní=
ch
podílů, resp. jejich částí, úřed=
ně
ověřeny podpisy zmocnitelů. Potud nelze považovat smlou=
vy
za platně uzavřené (byť podpis zmocněnce na nich
úředně ověřen byl) a nedošlo tak ke
změně v osobách společníků v důsledku
převodu obchodních podílů, resp. jejich
částí. Dále pak nedošlo ani ke změn=
3;
jednatelů společnosti, neboť osoby
zúčastnivší se „valné hromady“ d=
ne
13. září 2004 („o níž byl
předložen nikoli notářský zápis“),
tedy S. V. a P. M., kteří na valné hromadě měli
projednat odstoupení jednatelky a zvolit nové jednatele, neby=
ly v
té době společníky navrhovatelky, resp. nebylo
doloženo, že by se jimi platně staly. Nedošlo ani ke
změně sídla společnosti, neboť nájemn&iac=
ute;
smlouvu datovanou dnem 1. října 2004, která měla
být právním důvodem užíván&iac=
ute;
sídla uzavřel jménem společnosti P. M., jenž
však nebyl jednatelem společnosti. Proto ji nelze považovat =
za
platně uzavřenou. Z uvedených důvodů odvolac&iac=
ute;
soud ve zbývajícím rozsahu usnesení soudu
prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podali S. V. a P. M.
dovolání.
Dovolatelé především
namítají, že pokud jde o provádění
právních úkonů směřujícíc=
h ke
změně společenské smlouvy, je nesporné, že
byly učiněny písemně ve formě
notářského zápisu a podpis zmocněnce byl
učiněn před notářem, čímž byla
zákonná povinnost splněna. Obchodní zákon&=
iacute;k
nestanovuje pro úkony zmocněnce povinnost mít na jeho
plné moci ověřené podpisy zmocnitelů
(společníků). Vzhledem k tomu, že i bez
ověření podpisu zmocnitelů na plné moci povolil
odvolací soud změnu obchodní firmy a předmětu
podnikání, měl povolit i změnu sídla, nebo=
357;
zmocněný advokát rozhodoval na valné hromadě=
ve
všech těchto třech věcech na základě
stejné plné moci. Dále dovolatel&=
eacute;
namítají, že v případě změny
zápisu společníků a jejich podílu jednal za
převodce advokát na základě stejné
(výše uvedené) plné moci, a proto také byl
jeho podpis na smlouvě o převodu obchodního podílu
notářem ověřen. Žádný zákon
nestanovuje povinnost, aby na přiložené plné moci,
kterou všechny tři společnice, jako převodkyně
obchodních podílů zmocnily advokáta k
právním úkonům za jejich osoby, musely být
jejich podpisy pod plnou mocí úředně ověř=
eny.
Dovolatelé tvrdí, že soudy o=
bou
stupňů nezákonně rozšiřují povinnosti
zmocněnců pro zmocnění advokáta. Tento postup =
je
podle jejich názoru „absolutně nezákonný=
220;,
neboť neodpovídá úpravě
náležitostí o převodu obchodního podí=
lu v
obchodním zákoníku. Je-li podpis převodce nebo je=
ho
zmocněnce pod smlouvou úředně ověřen, co=
82;
se v projednávané věci stalo, pak je smlouva platn&aacut=
e;. Dovolatelé navrhují, aby
Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v
napadené části a spolu s ním i rozhodnutí
Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil so=
udu
prvního stupně k novému řízení.
Dovolatelé v dovolání
výslovně uvádějí, že napadají
rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku I., z
odůvodnění dovolání však plyne, že
výrok napadají pouze v jeho potvrzující
části.
V ustanovení § 200c odst. 1 občanského soudní=
;ho
řádu ve znění účinném do 31.
března 2005, podle kterého postupoval odvolací soud
(dále jen „o. s. ř.“), =
se
určuje, že účastníkem řízení=
; ve
věcech obchodního rejstříku je podnikatel; ve
věcech zápisu osob, které se zapisují podle
zvláštních předpisů do obchodního
rejstříku v rámci zápisu podnikatele, jsou
účastníky řízení také tyto oso=
by.
Ustanovení § 94 odst. 1 věty první o. s. ř. se nepoužije.
Z uvedeného plyne, že dovolatelé
jsou účastníky řízení v
projednávané věci jen v rozsahu, ve kterém
odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního
stupně týkající se jejich zápisu jako
společníků a jednatelů (včetně
souvisejících zápisů) do obchodního rejst&=
#345;íku.
Proto ve zbývajícím rozsahu dovolací soud jejich
dovolání odmítl.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle &se=
ct;
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je
závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí
odvolacího soudu nebo některá v něm
řešená právní otázka, mají po =
právní
stránce zásadní význam.
Zásadní právní význam dovolací so=
ud
shledává (a potud má dovolání za
přípustné) v řešení otázky, zda
musí být podpis zmocnitele na plné moci k
uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu
úředně ověřen.
Ačkoli obchodní zákoník v ustanovení §
115 odst. 3 výslovně předepisuje úřední
ověření podpisů na smlouvě o převodu
obchodního podílu, výslovnou úpravu toho, zda
musí být ověřen i podpis zmocnitele na plné =
moci
udělené k uzavření smlouvy o převodu
obchodního podílu neobsahuje. (Neobsahuje ostatně ani
výslovnou úpravu toho, že takovou plnou moc lze udě=
lit
– to však za situace, kdy udělení takové
plné moci nevylučuje, lze dovodit z obecné úpravy
zmocnění v ustanovení § 31 ob&=
#269;.
zák.)
Závěru o tom, zda musí být podpisy na takov&eacut=
e;
plné moci úředně ověřeny je proto
nezbytné se dobrat výkladem úpravy smlouvy o přev=
odu
obchodního podílu v obchodním zákoníku, =
a to
zejména výkladem teleologickým a logickým. Jak
správně dovodil odvolací soud, je účelem
požadavku úředního ověření
podpisů na smlouvě o převodu obchodního podílu
zvýšení právní jistoty nabyvatele
obchodního podílu, společnosti ale i třetích
osob o tom, že smlouvu uzavírá osoba, která je (p=
odle
společenské smlouvy či právní skutečnos=
ti
kterou došlo ke změně společníka a podle
zápisu v obchodním rejstříku) majitelem
obchodního podílu. Tomuto účelu pak nepochybn=
3;
odpovídá, aby byly úředně ověřeny
nejen podpisy zmocněnců na smlouvě o převodu
obchodního podílu ale i podpis na plné moci k uzav"=
5;ení
takové smlouvy. Jen takový postup totiž může
zajistit účel sledovaný právní úpra=
vou,
neboť zajišťuje, že plnou moc podepsal
společník, který obchodní podíl
převádí. Nebylo by ostatně logické,
požadovat, aby zmocněnec nechal ověřit svůj podpis=
na
smlouvě o převodu obchodního podílu a tím
postavil najisto, že je skutečně osobou, které
svědčí udělená plná moc, aniž by b=
ylo
najisto postaveno, že osoba, která plnou moc podepsala, je osob=
ou
oprávněnou takovou plnou moc udělit. V tom směru jsou
závěry odvolacího soudu správné.
Protože se dovolatelům
prostřednictvím uplatněných dovolacích
důvodů správnost právního posouzení
věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo,
Nejvyšší soud dovolání podle ustanoven&iacut=
e;
§ 243b odst. 2 věty první o. s. ř=
;.
v rozsahu, ve kterém byli dovolatelé
legitimováni k podání dovolání,
zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl
dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224
odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. a) o. s. =
45;.,
tak, jak se uvádí ve výroku.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný
opravný prostředek.