MIME-Version: 1.0 Content-Type: multipart/related; boundary="----=_NextPart_01CD27E8.3DD752F0" Tento dokument je webová stránka tvořená jedním souborem, rovněž nazývaná soubor webového archivu. Zobrazí-li se tato zpráva, znamená to, že prohlížeč nebo editor nepodporuje soubory webových archivů. Stáhněte si prohlížeč, který podporuje webový archiv, například aplikaci Windows® Internet Explorer®. ------=_NextPart_01CD27E8.3DD752F0 Content-Location: file:///C:/2E09C651/Nejvyssi_soud_29_Cdo_134_2011.htm Content-Transfer-Encoding: quoted-printable Content-Type: text/html; charset="us-ascii"
Podle rozsudku Nejvyššího soudu
České republiky sp.zn<=
/span>. 29 Cdo 134/2011 <=
span
style=3D'mso-fareast-font-family:"Times New Roman"'>ze dne 25.1.2012
Právní věta:
Pověří-li
statutární orgán vedením
účetnictví jinou osobu, je jeho povinností nejen
prověřit, zda jde o osobu kvalifikovanou a vytvořit jí
podmínky pro výkon funkce, ale také výkon
svěřené působnosti efektivně kontrolovat.
Nejvyš= ;ší soud České republiky rozhodl v senátu složené= ;m z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglov&e= acute; a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Fil= ipa Cilečka v právní věci žalobkyně KUBDAT Software, s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Ostravě, Volgogradská 74, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 25 35 10 36, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Čs. Legií 5, PSČ 702 00, proti žalovanému Ing. M. M., zastoupenému JUDr. Jiř&iacut= e;m Mlčochem, advokátem se sídlem v Ost= ravě-Moravské Ostravě, Nádražní 1325/18, PSČ 702 00, o zaplacení 121.656,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 Cm 54/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního s= oudu v Olomouci ze dne 23. února 2010, č. j. 8 Cmo 232/2009-173, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. února 2010, č. j. 8 Cmo 232/2009-173 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. května 2009, č. j. 28 Cm 54/2007-134 se ruší a v= 83;c se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napaden&ya= cute;m rozsudkem potvrdil odvolací soud výrok I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. května 2009, č. <= span class=3DSpellE>j. 28 Cm 54/2007-134, kterým tento soud zamítl žalobu o zaplacení 121.656,- Kč, změnil výrok II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě náklad$= 7; odvolacího řízení.
Odvolac&ia= cute; soud se především zabýval námitkou podjatosti soudkyně rozhodující v prvním stupni a uzavř= el, že námitka není důvodná, neboť žalobkyně namítala okolnosti spočívající v postupu této soudkyně v řízení, což dle ustanovení § 14 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nemůže být důvodem vyloučení soudce.
Dál= e pak se – s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 14/2005 Sbírky so= udních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 14/2005“) – ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně, který dovodil, že žalobkyni dosud žádná škoda nevznikla, když v řízení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno, že by žalovanou částku, jakožto doměřenou daňovou povinnost, Finančn&iacut= e;mu úřadu Ostrava II zaplatila. V této souvislosti dovodil, že rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněn&yacu= te; pod číslem 65/2008 Sbírky soudních rozhodnut&iacu= te; a stanovisek (dále jen „R 65/2008“) v projednávané věci použitelný není, ne= boť neřeší otázku vzniku škody, která „byla v předmětné věci prokázána“, ale odpovědnost členů představenstva za způsobenou škodu, nemůže-li společnost pro nedostatek majetku uspokojit nároky poškozených osob.
Odvolac&ia= cute; soud se, s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze = dne 26. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1773/2006 (uveřejněné, stejně jako ostatní dále odkazovaná rozhodnutí na webových stránkách Nejvyššího soudu), ztotožnil = i se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný jednal s péčí řádného hospodáře, když vedením účetnictví a podáním daňového přiznání pověřil kvalifikované osoby.= span>
A konečně odvolací soud nepřisvědčil ani dalším námitkám žalobkyně a uzavře= l, že soud prvního stupně neporušil žádnou povinnost stanovenou mu procesními předpisy, neprovedl-li ve věci další dokazování. Tím, že přesvědčivě odůvodnil závěr o zamítnutí žaloby, nepochybil, nevypořádal-li= se v odůvodnění rozsudku s tím, proč neprovedl jiné jednotlivé důkazy označené k prokázání jiných tvrzení než vzniku škody.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 273 odst. 1 písm. a) o. = s. ř., když dovozuje, že rozsudek odvolacího soudu je, co do obsahu, rozsudkem měníc&iacut= e;m, co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) = a b) o. s. ř.
Otá= zku zásadního právního významu dovolatelka spatřuje především v posouzení, „zda je možné v odůvodniteln&yacut= e;ch případech vyloučit soudce z důvodů, jež ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. vylučuje, např. pro ústavní nekonformnost“.= span>
Za zásadně významné považuje i posouzení, zda je podmínkou vniku škody to, že byla daň z příjmů právnických osob, jejímž vyměřením (podle jejího názoru) vznikla společnosti škoda, státu uhrazena či nikoliv a tvrdí, že ke škodě došlo snížen&iacu= te;m aktiv (majetku) společnosti na základě toho, že o neexistující pohledávce jako o aktivu (majetku) a dodatečně vyměřené dani jako pasivu (záva= zku) dovolatelka v účetnictví účtovala.
Dovolatelka považuje za právně významné i posouzení, zda k průkazu toho, že žalovaný jednal s péčí řádn&eacu= te;ho hospodáře, postačí, pověřil-li veden&iacu= te;m účetnictví a podáním daňového přiznání kvalifikované osoby.
Nad r&aacu= te;mec shora uvedeného vznáší dovol= atelka i řadu námitek týkajících se procesn&iacut= e;ch pochybení soudu a pochybení ve zjišťován&iac= ute; skutkového stavu věci.
Ze vš= ech uvedených důvodů dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.=
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) dovolání přípustné není, neboť odvolací soud nevymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, ani jejich práva a povinnosti, op= roti rozsudku soudu prvního stupně odlišně (srov. např= ;. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněn&eacut= e; pod číslem 52/1999 Sbírky soudních rozhodnut&iacu= te; a stanovisek). Dovolání však je přípustn&eac= ute; podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je i důvodné.
I. K vyloučení soudce
Otá=
zku
rozšíření důvodů, pro které lze
vyloučit soudce z projednávání věci nad
rámec uvedený v ustanovení § 14 odst. 1 o. s.
II. Ke vzn= iku škody
Zás= adně právně významnou však soud shledává otázku posouzení okamžiku vzniku škody společn= osti za situace, kdy společnost vzniklý závazek neuhradila pr= oto, že je v platební neschopnosti.
K tomu Nejvyšší soud uzavírá, že tvrzení odvolacího soudu, že ve věci R 65/2008 byla škoda prokázána, a jeho závěry proto nelze vztáh= nout na projednávanou věc, není bez dalšího správný. V odkazovaném rozsudku odvolací soud dovodil, že žalobkyni škoda nevznikla, neboť ke zmenšení jejího majetku a tedy ke vzniku škody by došlo až „uspokojením podílníků z titulu jejich nároku na náhradu škody vůči ní“. Nejvyšší soud pak dospěl k závěru, že za situace, kdy společnost, i když uznává závazek k náhradě škody, která vznikla podílníkům v důsledku porušení povinnosti členy jejího statutárního orgánu, nemá dostatek prostředků k tomu, aby tuto škodu uhradila, nelze váz= at okamžik vzniku práva podílníků domáha= t se na členech představenstva dovolatelky= uspokojení z titulu ručení na to, že nejprve musí společn= osti vzniknout škoda ve smyslu R 14/2005, neboť při takovém závěru by v důsledku platební neschopnosti žalobkyně nikdy podílníkům vůči členům představenstva nárok na uspokojení z ti= tulu ručení nevznikl. Dále pak Nejvyšší soud dovodil, že takový závěr by byl v příkrém rozporu nejen s dikcí, ale i s účelem ustanovení § 194 odst. 6 obch. zák. Znamenal by totiž, že pro č= leny představenstva je výhodné navodit ve společnosti st= av platební neschopnosti (a představenstvo se nepochybně na vzniku takového stavu podílet může) a tím se vyhnout důsledkům svého nezákonného jednání.
Obdobn&yac= ute; závěr lze učinit ohledně vzniku škody za situace, kdy byl na majetek dovolatelky prohlá= 53;en konkurs a dovolatelka tedy nemůže vzn= iklý dluh uhradit. I na takový stav lze nepochybně aplikovat závěry R 65/2008 v tom smyslu, že by bylo v příkrém rozporu s dikcí a účelem právní úpravy odpovědnosti orgánů obchodních společností za škodu v obchodním zákoníku, dovozovat, že dokud společnost vznikl&yac= ute; dluh neuhradí, škoda ji nevznikla. Takový závěr by totiž znamenal, že orgá= ny obchodních společností v konkursu nebudou odpovíd= at za nezákonné jednání, kterým poškod= ily společnost a které případně mohlo i vés= t k prohlášení konkursu. I v tomto případě = tedy lze dovodit, že pro orgán společnosti, který j&iacu= te; způsobil škodu, by bylo výhodné navodit ve společnosti stav platební neschopnosti vedoucí k prohlášení konkursu a tím se vyhnout důsledkům svého nezákonného jednání.
III. K pověření vedením účetnictví
Sprá= ;vné nejsou ani závěry odvolacího soudu týkající se průkazu porušení péče řádného hospodáře. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 24. března 2005, sp. zn. 8 Tdo 124/2005) p= lyne, že pověří-li statutární orgán vedením účetnictví jinou osobu, je jeho povinností nejen prověřit, zda jde o osobu kvalifikovanou a vytvořit jí podmínky pro výkon funkce, ale také výkon svěřené působnosti efektivn&= #283; kontrolovat. Zda tomu tak v projednávané věci bylo, soud prvního stupně ani odvolací soud nezjišťovaly a spokojily se pouze s tím, že šlo o osobu kvalifikovanou, r= esp. že tuto skutečnost dovolatelka nezpochybnila.
K tomu je ještě třeba dodat, že k vytvoření předpokladů pro výkon svěřené působn= osti – vedení účetnictví – patř&iacut= e; i zajištění toho, že podklady, které pověřená osoba dostane, jsou úplné, správné a pravdivé. Pro posouzení toho, zda došlo k porušení péče řádné= ho hospodáře v projednávané věci je proto stěžejní, = zda informace poskytnutá osobě pověřené veden&iacu= te;m účetnictví o tom, že prokurista dluží společnosti částku vedenou v účetnictví, byla správná a pokud správná nebyla, kdo za její chybné zaúčtování odpoví= ;dá, zda účetní, která o této částce účtovala, ač ji k tomu nebyly poskytnuty potřebn&eacu= te; účetní doklady, či ten, kdo ji poskytl nepravdiv&ea= cute; podklady (či za jejich poskytnutí odpovídá).
Protož= ;e právní posouzení věci co do řešen&iacut= e; otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu první= ;ho stupně podle § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o.= s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. = 345;.), aniž se zabýval námitkami dovolatel= e týkajícími se tvrzených procesních pochybení odvolacího soudu.
Prá= vní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. "= 5;.).
V nov&eacu= te;m rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomu= to rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nejvyšší soud České republi=
ky (www.nsoud.cz). Právní vě=
;ta
redakce.