MIME-Version: 1.0 Content-Type: multipart/related; boundary="----=_NextPart_01CD8E0A.4EE378C0" Tento dokument je webová stránka tvořená jedním souborem, rovněž nazývaná soubor webového archivu. Zobrazí-li se tato zpráva, znamená to, že prohlížeč nebo editor nepodporuje soubory webových archivů. Stáhněte si prohlížeč, který podporuje webový archiv, například aplikaci Windows® Internet Explorer®. ------=_NextPart_01CD8E0A.4EE378C0 Content-Location: file:///C:/6609C634/Nejvyssi_soud_22_Cdo_700_2004.htm Content-Transfer-Encoding: quoted-printable Content-Type: text/html; charset="us-ascii"
Podle rozsudku
Nejvyššího soudu České republiky sp.zn.=
22
Cdo 700/2004 ze dne 20.7.2004:
Právní věty:<= o:p>
I. Jestliže jeden z manželů=
za
trvání manželství nabyde z
prostředků patřících do společného
jmění manželů obchodní podíl ve
společnosti s ručením omezeným, stává=
se
tím získaný majetek ze zákona součá=
stí
společného jmění manželů.
II. S obchodním podí=
lem v s.r.o.
je ve smyslu § 118 odst. 1 ObčZ spjat=
a jiná
majetková hodnota a jako taková může být
předmětem občanskoprávních vztahů.
ROZSUDEK
Nejvyš=
;ší
soud České republiky rozhodl v senátě
složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a
soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta J=
akšiče
ve věci žalobkyně M. V., zastoupené advokátem,
proti žalovanému V. V., o vypořádání
společného jmění manželů, vedené u=
Okresního
soudu v Hradci Králové pod sp. zn=
. 11 C
110/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. ledna 2004,
č. j. 19 Co 679/2003-47, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. l=
edna
2004, č. j. 19 Co 679/2003-47, a rozsudek Okresního soudu v Hra=
dci
Králové ze dne 30. září 2003, č. j. 1=
1 C
110/2003-29, se zrušují a věc se vrací Okresn&iacut=
e;mu
soudu v Hradci Králové k dalšímu
řízení.
O
d ů v o d n ě n í :
Okresn&iac=
ute;
soud v Hradci Králové (dále „soud prvního
stupně“) v řízení o
vypořádání společného jměn&iacut=
e;
manželů (účastníků) rozsudkem ze dne 30.
září 2003, č. j. 11 C 110/2003-29, uložil
žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku 22 5=
00,-
Kč, a dále rozhodl o náhradě nákladů
řízení. Žalobkyně předmětem sporu
učinila vypořádání pouze obchodního
podílu žalovaného v obchodní společnosti V. a
S., spol. s r. o. Soud prvního stupně vyšel ze
zjištění, že manželství
účastníků, uzavřené 18. 3. 1977, zaniklo
rozvodem 5. 2. 2003, kdy nabyl právní moci rozsudek
Okresního soudu v Hradci Králové ze 7. 1. 2003, č=
. j.
11 C 161/2002-14, o rozvodu manželství
účastníků. Žalovaný je vlastníkem
obchodního podílu v označené obchodní
společnosti ve výši 15% a na základním
jmění společnosti se podílí vkladem 45 000,-
Kč. Tuto částku na získání tohoto
podílu vynaložil za trvání manželství=
ze
společného jmění účastníků.
Soud prvního stupně se postavil na stanovisko, že
obchodní podíl žalovaného v označené
obchodní společnosti s ohledem na § 143 odst. 2 ObčZ nikdy nepatřil do společné=
ho
jmění účastníků a že
žalovaný je v souladu s ustanovením § 149 odst. 2
věty druhé ObčZ povinen
žalobkyni zaplatit jen polovinu částky, která byla =
ze
společného majetku vynaložena na jeho
získání. Argumentoval tím, že zákon
výslovně nestanoví, zda obchodní podíl
nabytý jedním z manželů za trvání
manželství je ve výlučném vlastnictví
tohoto manžela, a „neupravuje vypořádán&iacut=
e;
společného jmění manželů v návazno=
sti
na obchodní podíl jedním z manželů za
trvání manželství … ani otázku, zda
peníze získané jedním z manželů na
převod takového obchodního podílu za
trvání manželství spadají do
společného jmění manželů či
nikoli“. Proto je podle něj třeba při
řešení těchto otázek vycházet z
obecných ustanovení občanského zákon&iacut=
e;ku
o společném jmění manželů a ustanoven&iac=
ute;
obchodního zákoníku ohledně úpravy
obchodního podílu ve společnosti s ručením
omezeným. Dojde-li k nabytí obchodního podílu
jedním z manželů za trvání
manželství formou převodu obchodního podílu =
nebo
při založení společnosti, je
nabývající osobou ten manžel, který
činí příslušný právní
úkon, a ten je také zapsán v obchodním
rejstříku jako společník ve společnosti. V
daném případě to byl žalovaný, kter&yac=
ute;
sám uzavřel společenskou smlouvu o založení
společnosti s ručením omezeným a který jako
společník je zapsán v obchodním
rejstříku. Podle soudu prvního stupně s ohledem na
ustanovení § 114 odst. 1 a 3 ObchZ a
§ 136 ObčZ může být
obchodní podíl ve výlučném vlastnictv&iacu=
te;
jedné osoby nebo v podílovém spoluvlastnictví
více osob, když institut společného jměn&iacut=
e;
manželů nelze již podřadit pod obecný pojem
spoluvlastnictví. Ze skutečnosti, že podle § 143 odst=
. 2 ObčZ nabytí obchodního podí=
lu
jedním z manželů nezakládá účast
druhého manžela na společnosti s ručením
omezeným, druhý manžel se nestává
společníkem v této společnosti a nemůže t=
ak
vykonávat práva a povinnosti společníka, je
třeba učinit závěr, že se nestává =
ani
spolumajitelem tohoto podílu z titulu společného jmě=
;ní
manželů a že není oprávněn s obchodn&iacu=
te;m
podílem nakládat. Tento závěr podle soudu
prvního stupně platí i v případě, ž=
;e
manžel získá obchodní podíl za prostř=
edky
ze společného jmění manželů.
Krajsk&yac=
ute;
soud v Hradci Králové jako soud odvolací k
odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 13. ledna 2004,
č. j. 19 Co 679/2003-47, rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolací=
;ho
řízení. Odvolací soud se ztotožnil se
skutkovými zjištěními soudu prvního stupn=
83;
i s jeho právním posouzením věci. Dodal, že
měl-li by obchodní podíl patřit do
společného jmění účastníků,=
pak
by žalobkyni s ohledem na § 114 odst. 1 Obch=
Z,
podle kterého obchodní podíl představuje
účast společníka na společnosti a z této
účasti plynoucí práva a povinnosti, musela b&yacu=
te;t
přiznána práva a povinnosti na společnosti,
protože není možné, aby jí obchodní
podíl patřil, avšak současně byla vyloučena=
z
toho, co je podle zákona jeho podstatou. Shodně jako soud
prvního stupně dospěl k závěru, že
obchodní podíl žalovaného v dané
společnosti je výlučným majetkem
žalovaného. Proto přicházel jen postup podle §=
149
odst. 2 věty druhé ObčZ. Podle
odvolacího soudu je takový způsob
vypořádání spravedlivý, neboť je
tím zároveň chráněn druhý manžel
např. tehdy, ztratí-li „ostatní majetek“ jed=
noho
z manželů svou cenu.
Proti rozs=
udku
odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z
důvodu nesprávného právního posouzen&iacut=
e;
věci. Rozsudek odvolacího soudu považuje za rozhodnut&iacu=
te;
ve věci samé po právní stránce
zásadního významu pro řešení pr&aacut=
e;vní
otázky, která v rozhodování dovolacího s=
oudu
dosud nebyla vyřešena. Je toho názoru, že
„nabytý obchodní podíl některým z
manželů za trvání manželství z
prostředků, které tvořily společné
jmění manželů, je obchodním podílem,
nabytým do společného jmění manželů=
;.
Na tomto výkladu ustanovení § 143 odst. 1 ObčZ nic nemění ani ustanovení
§ 143 odst. 2 ObčZ, ani
příslušná úprava obchodních
společností v obchodním zákoníku“.
Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou
stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Žalov=
aný
se k dovolání vyjádřil pouze tak, že s
dovoláním nesouhlasí a že souhlasí s
rozhodnutím odvolacího soudu.
Nejvyš=
;ší
soud jako soud dovolací po zjištění, že
dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo
podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda=
jde
o dovolání přípustné.
Podle &sec= t; 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná ro= zhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.<= o:p>
Dovol&aacu=
te;ní
proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je
přípustné za splnění předpokladů
stanovených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a=
c),
odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v § 237
odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela=
v
úvahu přípustnost dovolání jen podle §
237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je
dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, ji=
miž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně,
jestliže dovolání není přípustn&eacut=
e;
podle písmena b) a dovolací soud dospěje k
závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce
zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího so=
udu
má po právní stránce zásadní
význam tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího s=
oudu
dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy =
nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo
řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem.
Dovolac&ia=
cute;
soud dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam, neboť právn=
í
otázka, zda obchodní podíl v obchodní
společnosti, nabytý jedním z manželů za
trvání manželství ze společného
jmění manželů, tvoří předmět
společného jmění manželů či nikoli,
nebyla dovolacím soudem dosud řešena a je
zásadního právního významu. Dovolá=
;ní
je tak přípustné.
Dovolac&ia=
cute;
soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst=
. 1
a 3 OSŘ v rozsahu dovolatelem
uplatněných dovolacích námitek a dospěl k
dalšímu závěru, že dovolání je
důvodné.
Podle &sec=
t; 143
odst. 1 ObčZ společné
jmění manželů tvoří:
a) majetek
nabytý některým z manželů nebo jimi oběma
společně za trvání manželství, s
výjimkou majetku získaného dědictvím nebo
darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek
náležející do výlučného
vlastnictví tohoto manžela, jakož i věci, které
podle své povahy slouží osobní potřebě =
jen
jednoho z manželů, a věcí vydaných v rá=
mci
předpisů o restituci majetku jednomu z manželů,
který měl vydanou věc ve vlastnictví před
uzavřením manželství anebo jemuž byla věc
vydána jako právnímu nástupci vlastníka,=
b) z&aacut=
e;vazky,
které některému z manželů nebo oběma
manželům společně vznikly za trvání
manželství, s výjimkou závazků,
týkajících se majetku, který
náleží výhradně jednomu z nich, a závazků jejichž rozsah přesahuje
míru přiměřenou majetkovým poměrům m=
anželů,
které převzal jeden z nichž bez souhlasu druhého.
Podle &sec=
t; 143
odst. 2 ObčZ stane-li se jeden z
manželů za trvání manželství
společníkem obchodní společnosti nebo členem
družstva, nezakládá nabytí podílu
včetně akcií, ani nabytí členských
práv a povinností členů družstva,
účast druhého manžela na této společnos=
ti
nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.
Podle &sec=
t; 114
odst. 3 ObchZ jeden obchodní podíl
může náležet více osobám a na tyto vzta=
hy
se použijí přiměřeně ustanovení
občanského zákoníku o spoluvlastnictví.
Dovolací soud při značně rozporné a
početné odborné literatuře ke sporné
právní problematice vlastnictví obchodního
podílu manžely sdílí názor prezentovan&yac=
ute;
autory S. R. a M. Z. v publikaci Kurs občanského práva
– Instituty rodinného práva. Nakladatelství C. H=
. Beck, Praha 1999, s. 48, Miroslavou
Bartošíkovou a Ivanou Štenglovou v
publikaci Společnost s ručením omezeným. Praha 2003,
nakladatelství C. H. Beck, s. 86, a Janem
Dvořákem v publikaci Majetkové společenství
manželů. Praha. ASPI Publishing, 2004=
, s.
179. Nejvyšší soud tak k věci zaujímá
následující názor: S obchodním
podílem je spjata majetková hodnota, která je ve smyslu
§ 118 odst. 1 ObčZ jinou majetkovou
hodnotou (majetkem) a jako taková může být
předmětem občanskoprávních vztahů.
Jestliže i jen jeden z manželů nabyde=
span>
za trvání manželství a z prostředků
patřících do společného jmění
manželů obchodní podíl ve společnosti s
ručením omezeným, stává se tím
získaný majetek (hodnota takového podílu) ze
zákona součástí společného
jmění manželů, neboť to přímo
vyplývá z výše citovaného kogentního
ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) O=
bčZ.
Gramatický ani logický výklad navazující=
ho
ustanovení § 143 odst. 2 ObčZ
takový závěr nevylučuje. Nestanoví-li
eventuální dohoda manželů o zúžen&iacut=
e;
jejich společného jmění, uzavřená v sou=
ladu
s ustanovením § 143a ObčZ, n=
283;co
jiného, nelze (s ohledem na předcházející
vymezení předmětu společného jmění
manželů) posledně citované ustanovení
zákona vykládat jinak, než že jím není
dotčena skutečnost, že následkem vynaložen&iacut=
e;
prostředků patřících do společného
jmění, aniž by se současně stali
„kolektivními“ společníky ve společnost=
i s
ručením omezeným, se obchodní podíl
nabytý jedním z manželů stává
součástí společného jmění obou
manželů. Důsledkem ustanovení § 143 odst. 2 ObčZ je toliko oddělení či
odlišení právního postavení
společníka – manžela, jenž se stal
společníkem obchodní společnosti, od
právního postavení druhého manžela,
který se společníkem nestal. Jen manžel -
společník má práva a povinnosti
vyplývající pro něj z úpravy postaven&iacu=
te;
společníka obchodní společnosti v obchodním
zákoníku či jiném právním před=
pise
nebo ve společenské smlouvě. Je však oddělen od
majetkové hodnoty obchodního podílu, která
zůstává manželům společná. Proto je
také omezen v nakládání s obchodním
podílem, pokud nejde o jeho obvyklou správu ve smyslu § =
145
odst. 2 ObčZ, neboť stejnou měro=
u jako
náleží jemu, náleží i druhému
manželovi.
K argument=
aci
výše citovaným ustanovením § 114 odst. 3
Pokud oba =
soudy
dospěly k právnímu závěru, že
obchodní podíl žalovaného v dané
obchodní společnosti je jeho výlučným majetk=
em a
že přichází v úvahu jen postup podle § =
149
odst. 2 ObčZ, tedy že žalovan&ya=
cute;
je povinen do společného majetku nahradit jen to, co ze
společného jmění účastníků =
bylo
vynaloženo na jeho obchodní podíl, pak nesprávn=
283;
vyložily použitý právní předpis (§=
143
odst. 2 ObčZ) a v důsledku toho aplik=
ovaly
ustanovení, které na daný případ
nedopadá (§ 149 odst. 2 ObčZ).=
Z uveden&e=
acute;ho
vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Dovolací soud proto napadený rozs=
udek
zrušil a protože důvody tohoto
zrušení platí i na rozsudek soudu prvního
stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 2 a 3 OSŘ).
Proti tomu=
to
rozsudku není opravný prostředek
přípustný.
V Brně=
; dne
20. července 2004
Nejvyšší soud
České republiky (www.nsoud.cz=
a>).
Právní věty redakce.