MIME-Version: 1.0 Content-Type: multipart/related; boundary="----=_NextPart_01CDB2CE.C4FCA070" Tento dokument je webová stránka tvořená jedním souborem, rovněž nazývaná soubor webového archivu. Zobrazí-li se tato zpráva, znamená to, že prohlížeč nebo editor nepodporuje soubory webových archivů. Stáhněte si prohlížeč, který podporuje webový archiv, například aplikaci Windows® Internet Explorer®. ------=_NextPart_01CDB2CE.C4FCA070 Content-Location: file:///C:/3009C650/Rozhodnuti-23Cdo2575_2010.htm Content-Transfer-Encoding: quoted-printable Content-Type: text/html; charset="us-ascii"
Podle rozsudku Nejvyššího soudu
České republiky sp.zn. 23 Cdo 2575/2010 ze dne 10.1.2011:
Právní věta=
:
Vznik smluvn&i=
acute;
pokuty nelze vázat na výkon práva odstoupit od smlouvy=
. Ustanovení
§ 544 odst. 1 občanského zákoníku, kter&eacu=
te;
je kogentní povahy, umožňuje sjednání
smluvní pokuty pouze pro případ porušení
smluvní povinnosti. Odstoupení od smlouvy, ať již ze
zákona nebo na základě ujednání
účastníků (§ 48 odst. 1 občanského
zákoníku), nemůže být porušením
smluvní povinnosti. Proto strana, která jednostranným
úkonem platně od smlouvy odstoupila, neporušila
žádnou smluvní povinnost, nýbrž pouze vykona=
la
právo, které jí podle smlouvy náleželo. Ne=
lze
kumulovat dva předpoklady. tj. porušení povinnosti
dlužníkem a věřitelem nebo vznik povinnosti zaplatit
smluvní pokutu vázat kumulativně jak na porušen&iac=
ute;
smluvní povinnosti, tak na následné odstoupení =
od
smlouvy.
ROZSUDEK
Nejvyšší soud Česk&ea= cute; republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochov&ea= cute; a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně CPI Reality, a.s., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 1601/47, identifikační číslo 281 83 436 (původně Včela, a.s., se síd= lem Praha 1, Václavské náměstí 1601/47, PS= 8; 110 00, identifikační číslo 000 32 468), zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Václavské náměstí, 1601/47, proti žalované GORDION, s.r= .o., se sídlem v Praze 9, Vysočany, Kolmá 6/682, identifikační číslo 261 47 921, zastoupené M= gr. Vlastislavem Andršem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Španělská 2, o zaplacení 10 000 000 Kč s příslušenstv= ím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 98/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsu= dku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2009, č.j. 11 Cmo 313/2008-137, 11 Cm= o 24/2009, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2009, č.j. 11 Cmo 313/2008=
-137, 11
Cmo 24/2009, v napadeném výroku p=
od
bodem II. a III. a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30.
dubna 2008, č.j. 19 Cm 98/2006-88, ve
znění opravného usnesení ze dne 30. dubna 2008, <=
span
class=3DSpellE>č.j. 19 Cm 98/2006-93, se zrušují a věc se v tomto rozsahu
vrací Městskému soudu v Praze k další=
mu
řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacen&iac=
ute;
10 000 000 Kč z titulu bezdůvodn&eacu=
te;ho
obohacení, které mělo žalované vzniknout
zaplacením zálohy na základě smluv uzavřen&y=
acute;ch
mezi účastnicemi poté, co žalobkyně od smluv
odstoupila. Žalovaná poukázala na to, že
žalobkyně porušila smluvní povinnost a z tohoto
důvodu ji vůči žalobkyni vznikl nárok na
smluvní pokutu ve výši 13 773 000 Kč, proto kdy&=
2;
proti pohledávce žalobkyně započetla tuto svoji
pohledávky, požadovala vzájemným návrhem po
žalobkyni 3 773 000 Kč.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne= 12. března 2009, č.j. 11 Cmo 313/2008-137, 11 Cmo 24/2009, výrokem pod bodem I. zastavil řízení o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Pra= ze ze dne 21. srpna 2008, č.j. 19 Cm 98/2006-= 117; výrokem pod bodem II. potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2008, č.j. 19 Cm 98/2006-88, ve znění opravného usnesení ze dne 30. dubna 2008, č.j. 19 Cm 98/2006-93, jímž byla výrokem pod bodem I. zamítnuta žal= oba na zaplacení 10 000 000 Kč s příslušenstvím, výrokem pod bodem II. zamítnut vzájemný návrh žalované na uložení povinnosti žalobkyni uhradit žalované 3 773 000 Kč s příslušenstvím a výroky pod body III. a IV. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; odvolací soud zároveň rozhodl= o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Usnesením ze dne 24. srpna 2009,
Oba soudy dospěly k závěru, že žalovaná oprávněně ve smyslu § 580 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) započetla svoji pohledávku z titulu smluvní pokuty ve výši 13 773= 000 Kč vůči pohledávce žalobkyně uplatněné žalobou ve výši 10 000 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované po zániku smluvního vzt= ahu.
Soud prvního stupně dovodil nárok žalované na zaplacení smluvní pokuty= z právního závěru, že žalobkyně neměla důvod odstoupit dopisem ze dne 30.9.2005 od smlouvy o dílo a od uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí= o převodu pozemku ze dne 22.4.2004, uzavřené mezi žalobkyní, jako budoucí kupující, a žalovanou, jako budoucí prodávající, a to = ani za situace, kdy nebyla splněna povinnost ukončení dosavadn= ího nájemního vztahu k převáděné nemovito= sti, neboť vyklizení dosavadního nájemce nebylo podle = soudu prvního stupně podstatné pro možné pokračování v povolené stavbě polyfunkčního objektu - žalobkyní, jako zhotovitelk= y.
Odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně, že by žalobkyně nemě= la důvod pro odstoupení od smlouvy o dílo a že by nesplnění povinnosti žalované zajistit předčasné ukončení nájemního vzt= ahu nebylo pro posouzení věci podstatné, resp. rozhodn&eacut= e;. Konstatoval však, že je třeba přihlédnout k tomu, že nesplnění této povinnosti žalované nebylo ve smlouvě nijak sankcionováno. Nicméně ztot= ožnil se soudem prvního stupně, že žalovaná má právo na zaplacení smluvní pokuty a svůj právní závěr podložil skutkovými zjištěními z obsahu smlouvy o dílo, kdy náro= k na zaplacení smluvní pokuty byl sjednán účastnicemi v čl. čl. 12, bodu 1, písm. c) sml= ouvy o dílo tak, že v případě zániku závazku zhotovitele provést dílo podle této sml= ouvy před jeho řádným dokončením z důvo= du, za který odpovídá zhotovitel, zavazuje zhotovitele (žalobkyní) zaplatit objednateli (žalované) smluvní pokutu ve výši 13 773 000 Kč. Odvolac&iacut= e; soud konstatoval, že též žalovaná měla důvod pro odstoupení od smlouvy o dílo podle čl. 4 , bodu 1 a čl. 13, bodu 5, což učinila dopisem ze dne 14.10.20= 05, když žalobkyně ve sjednaných termínech nezapla= tila smlouvou určené částky uvedené ve smlouv= 3; o smlouvě budoucí. Uzavřel, že obě účastnice porušily své smluvní závazk= y a za tohoto stavu se ztotožnil se soudem prvního stupně, = 82;e žalovaná oprávněně provedla zápočet své pohledávky z titulu smluvní pokuty vůči žalobkyní uplatněné pohledávce. Oba soudy se dále shodly v tom, že je důvod pro moderaci smluvní pokuty podle § 301 obchodního zákoníku (dá= le jen „obch. zák.“), neboť smluvní pokuta ve výši 13 773 000 Kč, sjednaná podle čl. 12, bod= u 1, písm. c) smlouvy o dílo ze dne 22.4.2004 pro příp= ad odstoupení žalobkyně, jako zhotovitelky díla, od této smlouvy je nepřiměřeně vysoká významem a hodnotou zajišťované povinnosti žalobkyně. Soudy přihlédly též ke zjištění, že účelem zajištění závazku žalobkyně ve vztahu k žalované, jako objednatelce d&iacut= e;la, bylo pokrýt případné škody, které by = byly způsobeny činností či nečinností žalobkyně, tedy plnění smluvních závazků, avšak provádění díla ne= bylo ani zahájeno, a proto nebylo provedeno ani vyúčtování již provedených prac&iacut= e; a nebyla tak vyčíslena ani případná škoda, která by nečinností žalobkyně měla žalované vzniknout.
Proti rozsudku odvolacího soudu poda= la žalobkyně dovolání do výroku od bodem II., kterým odvolací soud potvrdil zamítavý vý= ;rok soudu prvního stupně a do závislého výroku= pod bodem III. o náhradě nákladů řízen&iacu= te;. Přípustnost dovolání dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatnila námitku nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.= s. ř.
Namítá, že soudy se v= 67;bec nezabývaly posouzením platnosti smluvního ujednání o smluvní pokutě. Poukazuje na dosavadní judikaturu, podle níž může být dohoda o smluvní pokutě vázána na porušen&ia= cute; smluvní povinnosti, nikoliv však na výkon práva odstoupit od smlouvy. Podle přesvědčení žalobkyně byla v daném případě smluvn&iac= ute; pokuta vázána na zánik závazkového vztah= u, byla tedy sjednána neplatně, a tudíž žalovaná nebyla oprávněna provést následné jednostranné započtení pohledávky z titulu této smluvní pokuty vůči pohledávce žalobkyně.
Dovolatelka m&a=
acute;
za na to, že odvolací soud správně dospěl k
závěru, že žalovaná porušila svoji
smluvní povinnost ukončit nájemní vztah k
převáděné nemovitosti, ale pochybil, pokud se
dále již nezabýval následky takového
porušení a pouze konstatoval, že pro uvedené
porušení nebyla dohodnuta žádná sankce. S
ohledem na tuto situaci, kdy ani po poskytnutí dodatečné
lhůty ke splnění povinnosti žalovaná neplnila,=
byl
dán na straně žalobkyně důvod odstoupit od smlou=
vy o
smlouvě budoucí (§ 370, § 345 odst. 1 a 2 obch.
zák.), když za existence nájemního vztahu nemohla
žalobkyně realizovat sjednaný záměr stavby. Dovolatelka dále namítá, že
odvolací soud aplikoval nesprávně právní
úpravu smlouvy o smlouvě budoucí podle
občanského zákoníku namísto právn&i=
acute;
úpravy podle obchodního zákoníku. Podle
názoru dovolatelky odstoupením od
smlouvy ze dne 30.9.2005 došlo k zániku nejen smlouvy o
smlouvě budoucí, ale i závislé smlouvy o dí=
;lo,
které byly uzavřeny současně dne 22.4.2004 a jejich=
382;
závislost vyplývá z účelu smluv a čl.=
14
odst. 2 smlouvy o dílo. Žalovaná tedy po zániku
smlouvy nemá nárok uplatnění nároku na
zaplacení smluvní pokuty a nebyla podle názoru dovolatelky proto oprávněna provés=
t ani
jednostranný zápočet smluvní pokuty ve
výši 13 773 000 Kč oproti pohledávce
žalobkyně, spočívající ve
vydání bezdůvodné obohacení ve
výši 10 000 000 Kč.
Dovolatelka nav= rhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu ve výroku pod bodem II. a III. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí nemá po právn&iacut= e; stránce zásadní význam a odvolací soud posoudil věc správně. Nesouhlasí s námitkou = dovolatelky, že by nárok na zaplacen&iacu= te; smluvní pokuty byl vázán v posuzovaném případě na právo odstoupit od smlouvy a že smluvní pokuta byla sjednána neplatně. Poukazuje na = 9;l. 12 odst. 1 písm. c) a čl. 13 odst. 5 smlouvy o dílo, z nichž jednoznačně plyne vůle stran směřující k tomu, že předmětná smluvní pokuta postihuje žalobkyni jak za porušení závazku zaplatit řádně své peněžní závazky ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní smlouvy, tak i porušení záva= zku řádně provést dílo podle smlouvy o dí= lo. Žalobkyně tím, že nezaplatila splatný peněžitý závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí, nastolila důvod pro odstoupení a zánik smlouvy o smlouvě budoucí, což vyvolalo i zánik sml= ouvy o dílo. Porušením závazku ze smlouvy o smlouv= 3; budoucí tak byly porušeny i závazky ze závisl&eac= ute; smlouvy o dílo a vznikl tak nárok žalované na zaplacení sjednané smluvní pokuty.
Podle článku II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákon= em, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. = j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadní= ch právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (12.3.2009), bylo t= edy v řízení o dovolání postupováno pod= le občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud Česk&ea= cute; republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ja= ko soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osob= ou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. = ř.) a řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o= . s. ř.).
Podle § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. =
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé= ,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnut&iacu= te; soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupn= 283; rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnut&iacu= te; soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napaden&eac= ute; rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Přípustnost dovolán&iacu= te; podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř<= /span>. v posuzovaném případě dána není, neboť odvolacím soudem nebylo v dovoláním napadeném rozsahu změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o= . s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího= soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího s= oudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími sou= dy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, te= dy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka m&aacut= e; zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, kter&aacut= e; v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řeš= ;ena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.=
Přípustnost dovolán&iacu= te; podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, = příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že n= apadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s= . ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právn&iac= ute; stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzen&iacu= te; otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění (srov. § 2= 42 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 odst= . 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť právní otázka nároku na zaplacení smluvní pokuty byla v dané věci řešena v rozporu s § 544 ob= 269;. zák. a v rozporu s dosavadní judikaturou.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, §= 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s.= ř. se z obsahu spisu nepodávají a = dovolatelka ani tyto vady nenamítá.
Dovolací soud se proto dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení 241a odst. 2 písm. b) o. s. &= #345;., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Podle § 544 odst. 1 obč. zák., sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.
V daném případě se žalobkyně, jako zhotovitelka díla, zavázala v č= ;l. 12 bodu 1, písm. c) smlouvy o dílo ze dne 22.4.2004 zaplatit žalované, jako objednatelce d&iacut= e;la, smluvní pokutu ve výši 13 773 000 Kč pro případ zániku závazku zhotovitelky provést dílo podle této smlouvy před jeho řádn&yacut= e;m ukončením a zkolaudováním z důvodu, za který odpovídá zhotovitelka (např. z důvodu odstoupení objednatelky podle čl. 13 odst. 5 této smlouvy, tj. pokud zhotovitelka podle tohoto článku smlouvy ve sjednaných termínech nezaplatí objednatelce kteroukoliv z částek stanovených v čl. 2 odst. 3 písm. a) až d) a odst. 4 smlouvy o smlouvě budoucí kupní, citované v čl. 14 odst. 2 této smlouvy.).
Z daného ujednání je zřejmé, že účastnice vázaly zaplacení smluvní pokuty na případ zániku závazku odstoupením od smlouvy. Vznik smluvní pokuty a= le nelze vázat na zánik závazku - na výkon práva odstoupit od smlouvy. Už v rozsudku Nejvyšš&iac= ute;ho soudu ze dne 31.3. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1398/96, uveřejněném v čas= opisu Právní rozhledy č. 4/1999, vyslovil Nejvyšší soud právní názor, že ustanovení § 544 odst. 1 obč. zák., které je kogentní povahy, umožňuje sjednání smluvní pokuty pouze pro případ porušení smluvní povinnosti. Odstoupení od smlouv= y, ať již ze zákona nebo na základě ujednání účastníků (§ 48 odst. 1= obč. zák.), nemůže být porušením smluvní povinnosti. Proto strana, která jednostranným úkonem platně od smlouvy odstoupila, neporušila žádnou smluvní povinnost, nýbr= 82; pouze vykonala právo, které jí podle smlouvy náleželo. Obdobně rozhodl Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 21.1.2002, sp. zn. 33 = Odo 771/2001, ze dne 21.10.2004, sp. zn. 33 Odo 813/2002, a ze dne 31.8. 2004, sp. zn. 33 Odo 111/2004, = jež jsou k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud= .cz). Rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne 11.10.19= 99, sp. zn. IV. ÚS 276/99, dospěl k závěru, že odstoupení od smlouvy, ať již = ze zákona nebo na základě ujednání účastníků (§ 48 odst. 1 občanského zákoníku), nemůže být porušením smluvní povinnosti. Proto strana, která učiněn&yacu= te;m jednostranným úkonem platně od smlouvy odstoupila, neporušila žádnou smluvní povinnost, nýbr= 82; pouze vykonala právo, které jí podle smlouvy náleželo.
Z výše uvedených právních závěrů vyplývá, ž= ;e je-li zaplacení smluvní pokuty vázáno v dan&eac= ute; věci na odstoupení účastníka od smlouvy, byť odůvodněné porušením povinnosti druhé smluvní strany, jde o ujednání, kter&eacu= te; odporuje kogentnímu ustanovení § 544 odst. 1 obč. zák. a jako takové je podle &= sect; 39 obč. zák. neplatné.
Smluvní pokutu, kterou je nutno ve s= myslu § 544 odst. 1 obč. zák. v&aacu= te;zat vždy na případ porušení smluvní povinno= sti, lze sjednat vždy jako nepodmíněnou. Nelze kumulovat dva předpoklady. tj. porušení povinnosti dlužníkem= a věřitelem nebo vznik povinnosti zaplatit smluvní pokutu vázat kumulativně jak na porušení smluvní povinnosti, tak na následné odstoupení od smlouvy (sro= v. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2004, sp. zn. 32 Odo= 1113/2003, jenž je k dispozici na webových stránká= ;ch Nejvyššího soudu - www.nsoud= .cz).
Jestliže se tedy v daném případě žalobkyně, jako zhotovitelka díla, zavázala v čl. 12 bodu 1, písm. c) smlouvy o dílo= ze dne 22.4.2004 zaplatit žalované, jako obje= dnatelce díla, smluvní pokutu ve výši 13 773 000 Kč p= ro případ zániku závazku zhotovitelky provést dílo podle této smlouvy před jeho řádn&yacut= e;m ukončením a zkolaudováním z důvodu, za který odpovídá zhotovitelka (např. z důvodu odstoupení objednatelky od smlouvy), neb= ylo možno dovodit, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, dospěl-li odvolací soud k závěru, že žalované vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty a byla následně oprávněna si pohledávku z titulu smluvní pokuty započítat oproti uplatněné pohledávce žalobkyně.
Jestliže z výše uveden&yac= ute;ch právních závěrů vyplývá, ž= ;e v dané věci bylo zaplacení smluvní pokuty vázáno na odstoupení účastníka od smlouvy, byť odůvodněné porušením povinno= sti druhé smluvní strany, a že toto ujednání odporuje kogentnímu ustanovení § 544 odst. 1 obč. zák. a jako takové je podle 3= 9 obč. zák. neplatné, avšak odvolací soud dospěl k jinému právnímu závěru, Nejvyšší soud byl podle § 243b od= st. 2 o. s. ř. nucen rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu, bez jednání (§ 243a od= st. 1 o. s. ř.), zrušit; jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího so= udu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. &= #345;.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d ods= t. 1, věta první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolac&iacut= e;ho řízení, ale znovu i o nákladech původn&iacut= e;ho řízení (§ 243d odst. 1, věta druhá o. s= . ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravn&ya= cute; prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republi= ky (www.nsoud.cz). Právní vě= ;ta redakce.